Úvod

Úvod

     Král Kosmos klusal po trávě a zanechával na ní své stopy magické energie. Stopa vždycky drobně zaplápolala černou mlhou a pak vyhasla a během chvilky na ní vyrostl hustý drn. Sluníčko mělo každou chvíli zapadnout a to znamená jediné. Jeho manželka, Královna Galaxia se musí každou chvíli objevit.

     Kosmos byl černý alicorn na jehož srsti bylo mnoho hvězd. Jeho manželka opačnou barvu. Bílou. Ohnivou. A také stejnou barvu jakou má nebe při úsvitu a západu. Oba dva tvořili nejmocnější pár v celé realitě. Dělali si, co chtěli, tvořili, avšak nikdy neničili. Rádi tvořili. Vyráběli. Vytvářeli. Byli to i oni, kteří vytvořili rasu poníků v zemi, kterou nazvali Equestrií a i díky nim vznikly různé další druhy, které s Equestrií sousedili. Jejich představa idylické harmonie, kterou měli tak rádi a kterou rádi šířili mezi své výtvory, však byla narušena. Okolní rasy nebyli tak mírumilovnými tak jako právě poníci a chtějí poníky zničit.

     Král Kosmos uviděl drobný záblesk na obloze. Světlo zářilo jako jasná hvězda a pomalu sestupovalo na zem. Byla to jeho manželka, Královna Galaxia. Zamávala křídly, dosedla na zem a se svou zářící srstí došla až ke svému choti. Manželsky se políbili a oba dva usedli na jemnou louku. Královna Galaxia se opřela šíjí o jeho hruď a nechala se od něj hladit po hřívě.

„Drahý…“ řekla pak slastně.

„Zlato…“ odpověděl jí.

     Chvíli takhle ještě seděli. Pak se Královna posunula, aby viděla svému manželovi do tváře.

„Drahý, napadlo mě řešení.“

„Mně také.“

     Oba dva si vysvětlili, co ten druhý vymyslel. Nakonec zjistili, že oba vymysleli to samé. Až takhle byli dokonalými.

„Nebude to snadné, ale nesmíme dopustit, aby se jim stalo něco zlého. Nebezpečí číhá na každém rohu a byla by naše vina, pokud bychom jim nedali šanci,“ řekl.

      Královna si smutně povzdychla.

„Vyčítala bych si to navěky.“

      Navěky je v jejich slovníku velice tvrdé slovo. Protože oba dva jsou nesmrtelnými. Pokud tedy řeknou, že něco myslí navěky je to opravdu na hodně, hodně dlouho.

„Jsme tedy dohodnuti. Uděláme to.“

„Nic lepšího nepůjde.“

***

     Mladý hřebec vyšel ven z dřevěné chatky a šel se podívat na krávy v ohradě. Něco je rušilo a to ho znepokojovalo. Během cesty zakopl a praštil se o dřevěné vědro, které stálo u studny. S bolavým kopytem dohopkal až k ohradě. Krávy spaly normálně. Spočítal je a zjistil, že jedna chybí. Vzal tedy hrábě, skočil do ohrady a rozeběhl se k jejímu druhému konci. Kráva tam byla, tak jak doufal. Spadl mu ohromný kámen ze srdce. Doběhl k ní a snažil se zjistit, jestli se jí něco nestalo, ale zdála se být v pořádku. Pak uslyšel nějaký cizí hlas.

„Pojď chlapče sem.“

     Lekl se. Nejprve jen na chvíli, ale pak si uvědomil, že se mu může stát něco velkého a hrozného. Rozhodl se to ignorovat. Již léta slýchává příběhy o hrdinech od svého dědečka a ti si vždycky nějak poradili. Navíc, měl přece své hrábě.

„Kdo je tam?“ zeptal se. I přes velkou snahu se mu nepodařilo zakrýt všechen strach a bylo to cítit v jeho hlase.

„Nemusíš se mě bát.“

     Hlas byl takový…uklidňující. Z nějakého důvodu mu věřil. Obešel tedy krávu a podíval se, kdo to je. Nevěřil vlastním očím. Pokud legendy nelžou a jak se zdá tak ne, stojí tu před ním Král Kosmos. Okamžitě padl před něj na kolena a čumák zabořil skoro až do hlíny.

„Chlapče, byl jsi vybrán pro velký úkol.“

     To není možné.

„Já?“ snažil se ujistit.

„Ano, ty,“ odpověděl mu Král stále tím harmonickým uklidňujícím hlasem.

„Jak jistě víš, Equestrie je zemí mnoha poníků. Jsou tu pegasové, jsou tu jednorožci a také takoví jako jsi ty. Zemní poníci. Nyní dostaneš svůj úkol a dozvíš se, k čemu jsi byl vybrán. Sjednotíš všechny tři národy, ochráníš Equestrii před všemi nepřáteli a nájezdníky a staneš se jejich vládcem.“

     Mladý hřebec chtěl protestovat. Vždyť ani nemá magii, nikdy nelétal a není alicornem. Nemůže přece jen tak říct, já vám vládnu.

„Ale jak to mám udělat?“

     Král Kosmos se usmál.

„Nebyl jsi vybrán jen tak pro nic za nic. Jsi výjimečný a já věřím, že to dokážeš. Až pokročíš na své cestě, vyhledám si tě a sdělím ti další instrukce a taky dostaneš svojí odměnu.“

„Jenže já…“

     Objevil se záblesk. Král Kosmos zmizel ve hvězdách tmavé noční oblohy a mladý hřebec tam zůstal sám. Ohledal své tělo, jestli se mu to celé jen nezdálo, ale pak si všiml, že se opravdu něco změnilo. Na svém boku se mu objevilo Znaménko. Vavřínový věnec.