Kapitola 9

Nevěřil jsem, že to bude lehký úkol. Pomalu jsem našlapoval a když se mi zdálo něco podezřelého, hodil jsem tam kámen, co jsem našel na zemi. Budu si muset sehnat nějaké šrouby. Cesta trvala dlouho a chvíli se zdála nekonečná. Občas jsem minul Vortex, nebo zdáli zaslechl střelbu a výkřiky nebo jenom výkřiky. Cesta do Temného údolí vedla přes pole radioaktivit. Naštěstí jsem měl antirad. Vzal jsem si ho pro jistotu předem, přece nevyprchá hned. Běžel jsem jako o život. Geiger, kterého jsem měl připnutého u pasu, (další věc, na kterou jsem si vzpomněl a zakoupil ji teprve nedávno) pípal jako o život.  Teprve po tří set metrech se trochu uklidnil. Prošel jsem křovím a objevil se v Temném údolí. Podíval jsem se na PDA a koukl se na místo skrýše. Stará farma na z mého pohledu západní straně. Vykročil jsem tím směrem a dával pozor na anomálie.

,,Stůj!“ zakřičel někdo ze křoví.

,,Jsem Samotář, neutrál, nestřílejte!“

Z křoví vylezl Svoboďák.

,,Kam jdeš?“

,,Na farmu tímhle směrem.“

,,Co tam chceš?“

,,Prozkoumat to.“

,,Nic tam není, vypadni.“

,,Ale já tam musím!“

Přišel až ke mně.

,,Hele, mám pro tebe super nabídku. Dej mi tři tácy na cigára a já ohlásím, že tu máme neutrála s přátelskými úmysly. Budeš pak mít cestu volnou.“

,,Nemám tři tisíce. Smím ti dát něco do zástavy?“ O finančním vysavači jménem skrýš už jsem myslím mluvil.

,,Dobrá, tu brokovnici.“

Nechtělo se mi, ale Mark na mě spoléhal a musel jsem dál.

,,Aspoň mi řekni jméno, abych tě pak našel.“

,,Jsem Strýček Jar. Najdeš mě na základně Svobody ve starý továrně. Až mi tam dáš prachy, já ti vrátím brokovnici.“

Pokračoval jsem v cestě. Do farmy jsem doběhl poměrně brzo. Podle PDA jsem vydedukoval, že skrýš je na střeše. Tam se dostanu snadno. Jenomže farma nebyla tak prázdná jak bych doufal. Bylo tu plno flaks. Teď tak mít brokovnici. Vzpomněl jsem si na starý salám, který jsem si s sebou vzal, ještě než jsem vyrazil. Hodil jsem ho dál od skrýše. Flaksy reagovali podle mých představ. Přeběhl jsem od plotu ke stěně domu a vylezl po starých cihlách na střechu. Skrýš byla v komíně. Malá plechová bednička a byla docela těžká. Na místě jsem ji otevřel. Naštěstí nebyla zamknutá, ale jen zacvaklá. Uvnitř byla kartonová krabička plná nábojů. Stará ráže 7,62x39. Dobrá tak do starého AK-47 nikoliv do mého AKSUa. Dále tam byl svazeček bankovek. Přepočítal jsem je. 3500 rublů. Solidní suma. Zaplatím Jarovi a ještě zbude. Sroloval jsem bankovky a dal si je do náprsní kapsy. Náboje vložil do baťohu a bednu taky. Chtěl jsem seskočit dolů, ale flaksy už stály nastartovaní a připravení mě rozsekat. Další salám jsem bohužel neměl. Viděl jsem ale kus větve. Hodil jsem ho na podobné místo jako předtím salám. Jedna flaksa se šla podívat co se děje. Zastřelil jsem ji AKSUem. S kvíkotem padla mrtvá. Navíc se kolem ni rozestoupili její bývalí druhové a začali trhat její maso zuby a pařáty, nebo co to měli místo předních končetin. Seskočil jsem a běžel jako o život. Na základnu Svobody jsem dorazil zdravý a udýchaný. Jar byl v hangáru a upravoval moji brokovnici.

,,Člověče nevěřil jsem, že tě ještě někdy uvidím.“

,,Tys o těch flaksách věděl?“

,,Jo, já ti to neřekl?“

,,Zapomněl jsi, doufám, že jsi nezapomněl na naší dohodu. Tady jsou tři tácy, jak jsem slíbill.“

,,Naše dohoda se trochu změnila. Protože jsem nevěděl, že neumřeš tak jsem brokovku trochu upravil. Teď má lepší rukojeť. Takže její cena je o pětikilo víc.“

Znechuceně jsem mu dal i zbytek peněz. Ani jsem se nerozloučil. S brokovnicí na zádech jsem doběhl zpět k baru. Spotřeboval jsem druhý a můj poslední antirad abych mohl proběhnout. Cestu už jsem znal, takže jsem věděl o anomáliích i dalších nástrahách. Mark v baru ještě nebyl, takže jsem ještě nezačal s vybalováním. Někdo zaklepal na dveře. Nebyl to Mark, jak jsem doufal ale někdo jiný. Mladý tak dvacetiletý kluk, kterého jsem neznal.

,,Jmenuji se Feodor Karpanov a potřeboval bych s váma mluvit, kluci.“

,,Jsem Michail Kowalski. Pojď se mnou.“

Šli jsme do hlavní místnosti. Opřel jsem se o zeď, on zaujal podobnou polohu.

,,Ještě tu nemáme stoly ani židle, takže tohle musí stačit.“

,,Chtěl bych se k vám přidat.“

,,To nepůjde tak snadno, musí o tom vědět i ostatní.“

,,A právě proto s váma potřebuju mluvit, kde jsou další?“

,,Mark je pryč a Sváťa taky. Teď to nejde.“

,,Nevadí, počkám tady.“

Do místnosti přišel Mark. Vrátil se z výpravy živý, ale kulhal na pravou nohu.  Teprve později jsem si všiml obvázané nohy. Když si všiml Karpanova, objevil se mu veselejší výraz na obličeji.

,,Féďa Lékárník, co ty tady děláš?“

,,Doslech jsem se, že zakládáš grupu, tak přece tě v tom nenechám samotnýho.“

,,Vy se znáte?“ zeptal jsem se.

,,No jasně, tady Féďa dá dohromady cokoliv, několikrát mi vytrhl trn z paty.“

,,Ale no tak, zas tady o mě nevyhlašuj podvodné fámy, kámo.“

,,Jasně, že se k nám můžeš přidat, potřebujeme někoho, kdo to maká ve zdravotnictví,“ rozesmál se.

,,Koukám, že mladej mě nenese moc dobře co?“

,,To je jen první dojem, jakmile zjistí kdo je Féďa Lékárník, pozná, že není třeba obav.“

,,Marku co jsi našel ve skrýši?“

,,Nejdřív řekni ty, já našel něco pořádného.“

,,Náboje 7,62x39.“

,,To je slušný, jsou poměrně nesehnatelné, já našel fotky, a ne jen tak ledajaký. Jsou z roku 1986.“