Kapitola 10

,,Počkej jako fakt?“

Mark si to hodlal vychutnat.

,,No jistě že jo. Nejsou sice z žádný laboratoře nebo dokonce z Černobylský elektrárny. Jsou z městského archívu. Jsou tam i dvě fotky půdorysů budov. Jedna je toho archivu a na druhé je městský bazén. Takový ten hodně známý.“

Podíval jsem se na fotku.

,,Jo ten si pamatuju.“

Podal jsem ji Karpanovovi.

,,Znám. Jednou jsem tam byl a bude dlouho trvat, než se tam podívám znova. Kousek odtamtud je základna Monolitu.“

,,Monolit? To je co?“ zeptal jsem se.

,,Víš co je Povinnost?“ nahodil Mark.

,,Frakce, která bojuje s mutanty.“

,,Vidíš, Monolit bojuje s obyčejnými stalkery. Nechce, aby se někdo dostal do elektrárny nebo Pripjatě.“

,,To jim stalkeři něco udělali?“

,,Ne, ale nařídil jim to nějaký jejich bůh či co,“ řekl Karpanov.

,,Podle mě jen mají seškvařené mozky a nehodlají si nikoho pustit k tělu. Omezený funkce vyššího myšlení, víte, co tím chci říct.“

Přikývl jsem, i když jsem nevěděl úplně všechny podrobnosti.

„Než jsem přišel sem, bavil jsem se ještě s jedním chlápkem, kterému důvěřuji. Plánoval jít se svou skupinou do Prypjatě. On sám už tam byl dvakrát. Mám půdorys jedné budovy, kde je podle něj skladiště zbraní Monolitu a pokud vím, tak i nějaké artefakty.“

„To by mohlo být bezva,“ řekl jsem.

„No právě, mohlo. Jenomže taky se nám to může pěkně vymstít. Přiznám se naprosto čistě, v Prypjati jsem ještě nebyl a nevím, co si o tom mám myslet. Už předem ale můžu říct, že výbava, kterou máme je silně nedostačující. A pokud mám být upřímný, i když jseš Michaile velice iniciativní, tak ty na to nemáš,“ řekl Mark.

Trochu mě to namíchlo, ale když si to tak přerovnám. Má pravdu.

„Přesto tam chci jít.“

„Copak si nepamatuješ, jak nás žoldáci málem pozabíjeli? Tam nejsou přestřelky jako s bandity. Tam jde o život, nehledě na to, že máš akorát bundu a slušný samopal. Jenomže tam je to jiná liga. I s Exoskeletonem nebo SEVA oblekem můžeš snadno umřít. Cesta vede přes Rudý les, ten je plný Monoliťáků a také je tam silné PSI záření, seškvaří ti to mozek, ani nevíš jak.“

„Co navrhuješ?“ zeptal se Karpanov.

„Zapomenout na nějaký Prypjať, projít Smetiště a Temné údolí, možná se kouknout i do Zakázané oblasti nebo do Jantaru, ale tohle, to nepůjde. Jakou máš vůbec Féďo výbavu?“

„AKM s podvěsnou svítilnou a upravenou rukojetí, Walkera devítku také s upravenou rukojetí a laserovým zaměřovačem, vojenský nůž, klasický stalkerský oblek s plynovou maskou a mou upravenou lékárničkou a také místo na opasku pro čtyři artefakty plus detektor.“

„Stále dost nevybavené, ale o dost lepší než Michail.“

„Já mám jen bundu, samopal AKSU 74, brokovnici Chaser 13 a Fort 12.“

„Žádná plynová maska nebo tak? Máš tu bundu nějak vylepšenou?“

„Ne.“

Mark i Féďa se na sebe krátce koukli.

„Takže tohle bude první výdaj, neprůstřelná vesta,“ řekl nakonec Féďa.

Karpanov se zamyslel.

„Řeknu tedy tomu kamarádovi, ať s náma nepočítá. Nakonec jsi mě přesvědčil.“

„Bude to znít neslušně, ale je to potřeba, kolik máš u sebe peněz?“

„Tisícovku, chtěl jsem jít nakoupit nějaké jídlo než půjdu na výpravu, pak jsem se dozvěděl, že ses sem vrátil, tak jsem to odložil.“

„Dobře, jak moc máš nábojů do AKMka?“

„Pět plných zásobníků a asi dvacet záložních střel v krabičce.“

„Dobře, dej těch dvacet záložních tady do bedny, Michaile, ty tam dej ty, které jsi našel na farmě.“

„Je jich padesát, počítal jsem je.“

„Fajn, Vidím to tak, že půjdeme na výpravu na Smetiště. Domluvím se s Barmanem, nebo pár chlapama od Povinnosti a splníme u toho nějaký úkol. Za to jsou občas slušný odměny. Každopádně, Michail s námi nepůjde, pro něj mám něco jiného.“

„Já?“ zeptal jsem se nejistě.

„Trochu tuhle skrýš opevníme, ale potřebuju dobré informace. Zjistíš, co je tady dole ve sklepě.“

„Ale, já chci s váma.“

„Bude se hodně střílet, jsi naprosto bez ochrany. Tohle nebude malá přestřelka, ale regulérní boj. Takže zůstaneš tady a prozkoumáš sklep, tady máš čelovku a ještě jednu svítilnu navíc, zbraně nech tady, ale vem si s sebou pistoli, nikdy nevíš.“