Kapitola 2

Kapitola 2 – Sluha jejího veličenstva

     Den před zahájením bitvy byl v Cantrelotském paláci velký ruch. Vojsko bylo skoro u hradu a musely se vytvořit plány. Ti odvážní, nebo hloupí si mysleli, že Nová Lunární republika nebude vzdorovat příliš dlouho a je jen otázkou času, než se jejich uskupení rozpadne na několik osamocených buněk odporu. Daniel Frold, předák Equestrijské šlechty a po Celestii,měl hnědou srst, černou hřívu a ocas, brnění ze speciální zlaté slitiny a velký rudý plášť a byl druhý nejmocnější poník v Solárním Impériu, byl také velice silný kouzelník a Poradce princezny Celestie pro věci válečné. On v podstatě vytvořil celou původní armádu Equestrie, naučil jí strategii a nyní měl hlavní slovo při vytváření plánů.

     Předpokládal, že se Republika bude bránit zuby nehty a možná odrazí i první nápory. Zrovna teď vysvětloval Celestii, jaké jsou jeho domněnky.

„…a proto dle mého názoru je třeba posílit útočnou sílu. Jsou zahnáni do kouta, bez možnosti ústupu. Budou bojovat, jak nejlépe dovedou, protože jim nic jiného nezbývá. Celý jejich hrad je obklíčen, takže nemají šanci ústupu.“

„Mám použít Elementy harmonie?“

„Prozatím to není třeba, můžou zůstat ve skrýši, kde jsou zatím v bezpečí.“

„Co navrhuješ?“

„Vypravím se tam osobně a dohlédnu na útok. Také ho trochu podpořím svou magií. Již dlouho jsem nebojoval.“

     Princezna Celestie Daniela objala, políbila na krk a zašeptala:

„Buď na sebe opatrný.“

„To víš, že budu.“

     Daniel odešel k soukromému pegasímu spřežení, které bylo vyhrazené pro něj, a nechal se dovézt až do hlavního tábora. Došel jsem majestátně do hlavního stanu a uviděl velitele, který právě vyzpovídává raněnou hlídku.

„Ten muž potřebuje doktora, jeho kolega tu zůstane a vysvětlí mi spolu s vámi současnou situaci,“ řekl.

     Velitel skoro ztratil řeč, koktavě ze sebe dostal odpověď o přepadení a o chystaném útoku.

„Dobře, přebírám velení a útok podpořím osobně. Tento stan bude vyklizen pro mé potřeby. Vy se připojíte k útoku. Rozuměl jste?“

„Ano, samozřejmě.“

     Jednorožec z hlídky na Daniela pořád koukal jako na nějaké boží zjevení, které se má každou chvíli rozplynout.

„Připojte se k útoku, takového zdatného muže budeme potřebovat,“ řekl Daniel.

     Odběhl ven a zmizel.  Velitel si sbíral věci a také odešel pryč. Daniel začal vybalovat svá zavazadla. Nejprve vyndal svůj meč. Prohlédl si ho, zkontroloval ostří a udělal pár cvičných sestav. Pak si upravil brnění a snědl jablko, které měl na stole. Když byl připraven, běžel se připojit k boji.

     Rein vyletěl z hradu. Už se bojovalo i na nádvoří, ale on pořád nevěděl jak se zapojit do boje. Výzbroj měl poctivě připravenou, krátký meč, lehké brnění, které krásně splývalo s jeho černou srstí a křídly, a také měl spoustu chuti vyhnat vetřelce ven. Vyhlédl si jednoho nepřátelského pegase a zaútočil na něj. Nepřítel měl kopí, takže v souboji jeden na jednoho by ho lehce porazil, ale Rein měl na své straně moment překvapení. Prorazil mu silou letu a úderu brnění na hrudi a probodl ho mečem. Popoletěl s ním ještě kousek a pak shodil jeho bezvládné tělo dolů. Hledal další, ale všiml si  jednoho zajímavého jednorožce v zadním voji nepřátelské armády. Stál docela tajemně a jeho roh mu jasně svítil.

„Něco připravuje, ale co,“ pomyslel si Rein. Vzápětí uviděl, co se stalo. Magicky chráněná brána do hradu povolila a vpustila dovnitř houfy nepřátel. Vystartoval na pomoc na hradby. Dorazil i White Wind, který nahnal zpět do boje jen pár nešťastníků.

„Nevypadá to dobře,“ řekl mu.

     White Wind se na něj podíval a pak smutně přikývl. Nakonec se napřímil a prohlásil:

„Já nehodlám umřít v apatii.“

     Tasil katanu a vyrazil přímo do houfu nepřátel. Rein se na něj nejprve nechápavě díval a pak řekl. „Jdu do toho s tebou.“

     White Wind sekal do nepřátel a křičel: „ Za Republiku! Nedáme se!“ a další jakési hrdinské popěvky. Warfighter to zpozoroval zrovna, když usekl hlavu jednomu nepřátelskému jednorožci, který doslova zkolaboval.

„Tak to teda ne, hříbátko.“

     Doslova vystartoval na White Winda a povalil ho na zem. Začal rozdávat mocné silné pěsti do jeho hlavy, dokud ho nepovalil Rein. White Wind se oklepal a s velkou bolestí hlavy doběhl za oběma a snažil se také zasadit nějaký ten úder. Moc se jim to nedařilo, ale Warfighter už začínal být unavený. Povalili ho na zem, a ačkoliv schytali dalších pár úderů, tak se jim podařilo držet ho tam.

     Grey Tail patřil mezi nižší důstojníky Solárního Impéria. Byl velice schopným a bylo jen otázkou času, než se dostane výš. Tak jako spousta jiných, i on byl pegas. Nevsázel na rychlost, ale hbitost. Má bílou srst, pásku přes oko, které mu kdysi někdo zranil a šedou hřívu. S výzbrojí na tom byl víc než dobře, mohl se spolehnout na věrný meč a obyčejné důstojnické brnění. Jakožto důstojník také nesl velkou standartu, kterou měl připevněnou k tělu.

     Viděl, jak se otevřela brána. Okamžitě k ní vyletěl a podpořil útok na hrad. Bylo načase válku ukončit jednou provždy. Uviděl, jak dva vojáci povalili Warfightera. Neznal se s ním osobně, jen od vidění. Udělal to, co by měl udělat každý, pomohl mu. Rozletěl se až k nim a svalil z něj White Winda. Ten katanou máchl proti Grey Tailovi. Rozsekal mu standartu na kusy a začal se smát.

„Takhle dopadne každý tyran,“ zakřičel.

     Zatímco se White Wind smál, Grey sekl svým mečem a poranil ho na hrudi.

„Takhle dopadne každý zrádce,“ řekl mu a demonstrativně odhodil zbytek zničené standarty.

     Reinovi se podařilo poranit Warfightera na boku. Warfighter si bolavě držel poranění a bránil se dalším úderům. Rein na chvíli přestal a řekl:

„Máš poslední šanci se vzdát a utéct z boje.“

     Warfighter odplivl směs slin smísenou s krví a zakřičel: „Z boje utíkají jen zbabělci, a to já nejsem.“

„ V tom případě…“ Rein nestihl doříct rozsudek. Warfighter po něm skočil a trefil ho do čelisti, takže nepříjemně skousl, vyplivl pár úlomků zubů a spadl na zem, když omdlel bolestí.

    Jeho protivník si všiml svých dvou spolubojovníků okolo.

„Ware, upaluj na ošetřovnu,“ řekl jeden. Byl to důstojník.

„Ale boj je tady, už skoro vítězíme a…“

„Je to rozkaz, běž se nechat ošetřit.“

     Jen velice neochotně se Warfighter vrátil.

„Ano, pane.“

     Grey Tail bojoval s White Windem a bylo jasné, že prohrává. Zatím přežil jen díky své cvičené hbitosti, jinak by už dávno padl k zemi vysílením a poté i s katanou v krku. Nakonec se mu podařilo skrýt se za houfem svých kolegů pegasů, kteří na chvíli White Winda zbrzdili. Pak zamířil střemhlav dolů a nabral rychlost, prolétal mezi dalšími a dalšími bojovníky, kteří se zabíjeli pro nesvár dvou sester, míjel zelené drny vysoké trávy a nechával kolem sebe proudit studený vzduch. Skoro se nechal tou idylkou unést. Pak ho něco trefilo do zad. Mělo to ohromnou sílu, jako kdyby na něj spadl celý palác. Už svůj let neřídil, byl to spíš volný skok.

     Daniel viděl, že jeho magická asistence už není potřeba. Nepřítel už tu bránu nemůže zavřít.

„Je na čase zapojit se do bitvy.“

     Jeho roh mu začal znovu velice jasně zářit. Na zádech se mu začaly tvořit magická křídla, a jeho pancíř se zaoblil, takže mohl lépe létat. Vzal si svůj meč, který musel držet v obou kopytech, neboť byl dost velký a také poměrně silný. Měl ho rád a byl na něj zvyklý. Vyletěl podpořit útok k bráně. Nejprve zabil několik nepřátelských vojáků okolo a pak našel potyčku, kam se velice rád vetřel. Byl tam Grey Tail. Toho pegase měl rád. Připadal mu sympatický, hlavně vždy rád splnil všechny rozkazy. Okamžitě doletěl až k němu a odstrčil jednoho pegase, který právě chtěl Grey Taila zabít.  

     White Wind popoletěl trochu do vzduchu a pohrdavě zakřičel na Daniela dole.

„Pojď si pro mě, tyrane!“

     Daniel zaujal obranný postoj.

„Nejsem tak blbý, abych útočil na připraveného. Chyť si mě, chlapečku!“ zakřičel na něj. Pak okamžitě vyletěl směrem k hradu. Očekával útok zezadu, zaútočit přímo na sídlo a ohrozit princeznu, to by White Wind nedopustil. Daniel věděl, že se tak stane. Přesně ve chvíli, když měl White Wind narazit, se otočil, ale trochu to nevyšlo, takže úder, který se chystal Daniel zasadit nezkušenému důstojníkovi Noví Lunární Republiky, sklouzl po jeho pancíři a zabořil se do nohy, místo aby ho podřízl, jak bylo původně v plánu.

„Skončíš v pekle, tyrane!“ křičel White Wind a neustále zkoušel na Daniela různé výpady, ten je velice dobře bránil, ale začalo ho to dost vyčerpávat, neboť těžký meč se v hbitosti nevyrovná kataně. Daniel byl ale velice silným poníkem, dalo by se říci, že jedním z nejstarších a nezkušenějších v celé Equestrii.

„Já peklo viděl. Tohle je proti tomu nic. Jsou tam věci, které si nedokážeš ani představit,“ zvolal Daniel.

„Měl jsi tam zůstat,“ odpověděl mu a snažil se ještě párkrát odkrýt Danielovy slabiny. Tentokrát ale tvrdě narazil. Katana je možná hbitější, ale dlouhý meč z pevné slitiny se zlatými příměsemi, navíc velice zpevněný magií, má podstatně nižší sílu. Nedokázal katanu přelomit, ale způsobil, že White Windovi vypadla z ruky a zabodla se do hlíny.

      Oba dva se k ní rozletěli. White Wind byl o hodně rychlejší než Daniel. Jenomže ten byl jednorožec a proti své magii nenašel mezi jinými jednorožci téměř žádného protivníka. Na druhou stranu bojoval především mečem, nemohl si dovolit plýtvat energií, když si musel svou silou dotovat křídla, která byla dána pegasům Matkou Přírodou. Trochu si ale pomoct musel. Kolem katany se vztyčila energetická půlkoule, která White Winda odrazila na stranu. Daniel k ní sletěl, vzal jí a snažil se odletět pryč.  

     Moon Fire poletovala po nebi a snažila se ho vyčistit od nepřátel. Její lehké brnění jí nijak nepřekáželo letu a fialová srst s oranžovou hřívou a očima evokovaly pocit, že je zabíjí samotný anděl smrti.

     Grey Tail udělal výpad proti Reinovi. Oba byli zkušení a čestní válečníci, kteří nehrají proti pravidlům. Snažili se druhého skolit, ale byl to velice vyrovnaný souboj. Za Grey Tailem se pak ozval válečný křik. Koutkem periferního vidění se podíval na jeho zdroj. Byl tam Warfighter s obouruční sekerou a obvázaným bokem a ramenem.

„Grey Taile, nech ho, ten je můj!“ zakřičel na něj. V očích měl opět ten svůj krvavý běs.

     Jmenovaný udělal poslední výpad a pak přenechal Warfighterovi pole působnosti. Původně chtěl dál bojovat s White Windem, ale nemohl ho nikde najít. Nejspíš bojuje s tím jednorožcem s křídly. Jakže se jmenoval? Nevzpomněl si. Bude se s ním muset víc seznámit. Pokud to oba přežijí. Něco na něj zkusilo slítnout střemhlav. Byl to nějaký pegas, klisna.

„Střes se před Moon Fire, patolízale.“

     Její útok jí nevyšel, přistála kousek od něj a zaujala obranou pozici.

„Protože jsem věrný tak jsem patolízal?“

     Než se do sebe oba pustili, objevil se mezi nimi velký šedomodrý alicorn s červenýma očima a svislýma zornicemi. Na krku měla jizvy a její bok nezdobilo žádné Znamínko.

„To snad, alicorn? Kde ten se tu bere,“ zíral na ní Grey Tail a nebyl schopen dalších námitek. Dokonce i přestal bojovat.

     White Wind narazil zezadu do Daniela a donutil ho upustit kořistní zbraň, katanu. Oba k ní okamžitě sletěli, ale tentokrát se neobjevilo žádné silové pole. White Wind jí stihl získat dřív, než Daniel nějaké vytvořil. Když se vzpamatoval, v mžiku a improvizovaně podnikl další kroky. Postavil se do obraného postoje, takže jeho protivník nemohl zaútočit. Začal rozhovor, aby získal čas.

 „Tak co chlapče, bojíš se?“

     White Wind si nevšímal urážek na jeho mladý věk, přesto se do rozhovoru zapojil.

„Bojuji za svobodu, já se nebojím, ale ty se boj o svoje teplé hnízdečko, protože pokud né teď, tak později si tě najdu a zabiju.“

     Daniel na něj plivl, White Wind se tomu vyhnul.

„Co je to za svobodu, když stejně máš jednoho vládce. Proti nám nejste nijak rozdílní.“

     Tahle odpověď Danielova protivníka trochu zaskočila, ale odpověď byla rychlá.

„Zkus si být 1000 let na měsíci, a potom pochopíš. Celestia je tyranka... Vy si myslíte, že je hodná, když ovládá slunce? Opak je pravdou.“

     Oba se připravili k blízkému boji.

„Ty jsi tam s ní nebyl, nevíš, co tam všechno dělala. Já to vím, ale říkat ti to nebudu, byla by to jen ztráta času.“

     Daniel počkal až na něj White Wind zaútočí a pak převzal iniciativu, švihal dlouhými silnými údery a snažil se White Winda zlikvidovat. Stále se mu to moc nedařilo, dokud nepřešel na kratší jednoduché údery. Jenomže takovéhle tempo bylo nad jeho síly. Sekl jeden nečekaný úder a aniž by zjišťoval výsledek tak odletěl pryč.

„Je na mě moc rychlý,“ řekl si pro sebe.

     White Wind si zjišťoval hloubku poranění hrudníku. Škrábnutí, ale stejně ho štvalo, že meč prošel pancířem. Rozletěl se k němu a zastavil se před ním. Oba do sebe málem vrazili, ne že by Daniel nechtěl, ale natažená katana byl dost přesvědčivý argument k zastavení.

„Nejsi dobrý bojovník, když utíkáš z boje.“

     Grey Tail se probudil na zemi. Modrý alicorn nikde, kolem něj jen pár bojujících poníků. Nejspíš si všichni mysleli, že zemřel. Na toho modrého alicorna málem zapomněl, ale pak se mu ozval v hlavě tajemný hlas, který mu osvěžil paměť.

„Já jsem jenom svoje, svoje hříbátko.“

     Uvědomil si, že to k němu mluví ten alicorn, ale nikde ho neviděl. Místo toho našel White Winda, jak hrozí Danielu Froldovi katanou. Vzal si svojí zbraň a okamžitě proti němu vystartoval.

     Daniel přemýšlí, jak se dostat z této nepříjemné situace. Náhle si všiml jak proti White Windovi letí Grey Tail s napřaženým mečem. Musel svého protivníka nějak zabavit.

„Proč myslíš, že utíkám?“ zeptal se ho.

„Pravý bojovník vždy dokončí, co začal,“ dostalo se mu odpovědi. Daniel měl další protiargument.

„Pravý bojovník ví, kdy má skončit a jaké jsou jeho síly. Promiň hříbě, ale do pravého bojovníka máš ještě daleko,“ řekl. Když už viděl, že White Wind nemá šanci uniknout, tak ukázal na letícího Grey Taila. Bývalý důstojník Wonderboltů nejprve nevěděl, co udělat a když ho to napadlo, tak bylo pozdě, neboť už ho Daniel držel. Jenomže se objevil hráč, se kterým nikdo nepočítal. Dragon Rose přiletěla k těm dvěma a oba srazila na stranu, takže Grey Tail jen proletěl. Než se stihl vrátit, dostal Daniel ránu do čela a pustil White Winda ze svého sevření. Dragon Rose ho popadla jako hladový pes popadne kus masa a odletěla s ním do hradu. 

     Grey Tail se chtěl otočit za nimi, Daniel už za nimi dávno letěl. Použil i zbytek své magické energie, aby je dostihl. Nepral se s Dragon Rose fér. Kousl jí do ucha, které už měla kdysi zraněné a to jí doslova paralyzovalo. S velkým křikem upustila White Winda a padala k zemi. White Wind chtěl odletět, ale naneštěstí vyletěl přímo proti Grey Tailovi, který ho chytil a zajal. Daniel k nim přiletěl.

„Ručíš mi za to, že bude ve vězení v táboře. O nic jiného se nestarej.“

„Rozkaz pane,“ zahlásil Grey Tail a i s White Windem, který měl meč na krku, odletěl zpět k táboru.

      Warfighter se tvrdě byl s Reinem. Oba na sebe dotírali a do toho křičely různé věty, které dohromady dávaly rozhovor.

„Čekal jsi snad, že to se mnou bude lehký?!“ křičel Rein.

      Oba se pokusili o výpad, ale opět oba vykryly útoky protivníka.

„Ne, čekal jsem, že na místě skapeš.“

      Opět nastala výměna ran a jisker, které odlétaly od kovových nástrojů smrti. Warfighter pak udeřil hlavou do Reinova nosu a s křupnutím ho svalil na zem a způsobil krvácení. Reinovi se zatmělo a nic neviděl. Warfighter vydal vítězný výkřik a připravil si nad hlavu sekeru, kterou chtěl zasadit Reinovi poslední ránu. V tom mu zabránil pohled na zcela nového nepřítele. Jakýsi modročerný alicorn.

„A ty jsi co?“

„Já?“ udivil se alicorn. „Já jsem nikdo a zároveň každý.“

„Co to má sakra znamenat?“ nevěřil Warfighter vlastním smyslům.

     Z alicorna vyšlehne tmavě modrá vlna energie a Reina i Warfightera odhodí několik metrů od sebe. Rein dopadl do měkké hlíny, takže byl rychle na nohou, ale Warfighter se praštil o kámen a na chvíli omdlel. Rein k němu doběhl a chtěl ho zabít, ale přiběhl k němu jiný voják Solárního Impéria a ten ho zabavil. Byl to zkušený zocelený veterán. Boj nebyl nijak lehký. Rein ho sice porazil, ale měl zraněnou nohu, která hrůzně krvácela.

„Tepna,“ vykřikl Rein. Doletěl do hradu a nechal se ošetřit.

     Moon Fire viděla Daniela Frolda, jak kontroluje celou bitvu. Byl k ní zády. To je přesně příležitost pro ní. Vzala svůj meč a vyletěla k němu. Když ho měla na dosah, tak z jejího hrdla vyšel válečný křik. Daniel ho uslyšel a uhnul. Ráně do ramene se nevyhnul, ale nic co by trocha magická péče v táboře nezacelila. Namířil na ní meč a řekl:

„Dříve než tě pošlu do pekel, chci znát tvoje jméno.“

     Byla v kombinovaném postoji. Vypadal obranně, ale zdání klamalo, neboť byla připravena okamžitě zaútočit.

„Muži se představují první.“

„Jmenuji se Daniel Frold, poradce jejího veličenstva Princezny Celestie pro věci válečné, k vašim službám,“ představil se a uklonil se, aniž by protivnici spustil z očí. „Jsi na řadě.“

„Jsem Moon Fire, ten tvůj meč, to mě má vyděsit nebo co?“ řekla, ale v tváři byla znát nervozita.

     Oba se do sebe pustili krátkými údery a oťukáváním. Moon Fire začala získávat převahu a byla zatraceně rychlá. Daniel změnil taktiku boje, přešel na dlouhé údery. Stalo se přesně to, co mělo. Moon Fire přešla na Danielovo tempo a začala vykrývat jeho údery. Začalo jí to vyčerpávat a hrozila jí porážka, neboť její meč byl proti Danielovi menší.  Přesto se nevzdávala a dokonce se jí podařilo poškrábat mu pancíř.

     Ozvaly se fanfáry. Bitva na chvíli utichla a většina poníků se podívala, co se to dělo. Celý svět jakoby na chvíli utichl, prostě si řekl, dáme si pauzu. Začali přilétávat pegasové se znaky New Lunar Republic v čele s Rainbow Dash, objevily se mraky posil, které doslova pršely na zdecimovaný přední voj armády Solárního Impéria. Objevila se jediná rozumná možnost. Ústup a přeskupit se.

     Daniel naposledy udeřil do Moon Fire a odletěl pryč. Přistál na zemi a nechal svá křídla zmizet. Musí svůj zbytek síly šetřit a využít ho v ten správný moment. Celá armáda začala ustupovat. Když to viděl Grey Tail, který zrovna přiletěl z tábora, ani nestačil reagovat a už byl v první linii. Zabil prvních pár nedočkavých pronásledovatelů a také začal ustupovat. Uviděl jak Daniel Frold stojí na kameni vyvýšen nad celou ustupující armádou.

„Proč ten parchant nebojuje?“ problesklo mu jako první hlavou.

     Pak mu to došlo. On se připravuje k útoku, ale magií. Grey Tail oblétl první linii a zatlačil poslední zbytky opozdilců za pomyslnou linii, kterou Daniel Frold vytyčil. Pokývli na sebe hlavou a roh mocného jednorožce začal zářit. Pegasové vpředu nestihli zastavit. Začali hořet a padat k zemi, každý kdo překročil pomyslnou bariéru, byl spálen na popel. Rainbow Dash a ostatní chtěli zprvu čekat, až bariéra zmizí a její stvořitel bude vyčerpán a mrtvý, ale on vychytrale bariéru posouval blíž k nim. Nakonec to zabalili a odletěli sbírat raněné a pak odletěli do hradu. Daniel nechal bariéru zmizet a také utekl do tábora.

     Warfighter se probudil uprostřed tichého bojiště. Nikdo kolem nebyl. Postavil se a hned zase klesl na zem. Měl probodnutou nohu a nemohl se skoro hýbat, jak byl vyčerpaný a dehydratovaný. Plazil se po bojišti a snažil se najít někoho, kdo by mu pomohl. Nikdo tu nebyl. Ne naživu. Byl sám. Alespoň, kdyby uhasil tu hroznou žízeň. Plazil se a chtěl najít nějakou mrtvolu. Udělá tu nejhorší věc, jakou dosud udělal. Našel si mrtvolu, která byla ještě teplá. Tenhle zemřel čerstvě. Z Warfighterových očí vypadlo pár kapek a ačkoliv mu to připadalo dost odporné, znamenalo to jeho přežití. A přežití je to na čem záleží. Prokousl mrtvému jednorožci krk a začal pít. Krev byla teplá a uhasila tu hroznou žízeň. Představoval si, že je to nádherně zkvašený jablečný mošt z poctivého dubového sudu a pil a pil.