Kapitola 9
Kapitola 9 – Kudla do zad
Byl to už skoro měsíc, co se Bluro vetřel do řad Nové Lunární republiky. Pilně jako včelička, což bylo jeho rodu vlastní, sbíral informace, otipovával určité poníky a posílal zprávy domů. Za pár hodin to konečně přijde. To, na co se připravoval mnoho měsíců před tím a na čem už dlouhou dobu pracuje. Celestie a Luna si myslí, že jejich záležitost zůstala jen mezi nimi. Že je to jen obyčejná klasická občanská válka.
Ovšem, že se mýlí.
Ovoce příliš dlouho zrálo na stromě a nyní nadešel čas sklizně. A bude to sklizeň bohatá. Všichni ti poníci bojovali dlouhou dobu a válka, jak je známo, prohlubuje veškeré city, ať už ty zlé, nebo špatné. Až na pár výjimek se ale vždy prohloubila jedna jediná emoce a to ta ze všech nejdůležitější. Láska, ať už k přátelům vedle, k vlasti nebo k těm milovaným doma.
A to je přesně to, o co Blurovi a jeho druhům v hnízdě jde. Láska. To bude ta hlavní věc, kterou je třeba sklidit.
Nyní nadešel čas sklizně.
***
White Wind hlídkoval na hradbách a sledoval dění kolem. Už dlouho se neviděl s Dragon Rose a považoval ji za mrtvou. Byla příliš věrná Luně na to, aby dezertovala a zdálo se mu divné, že by tak najednou změnila strany kvůli něčemu jinému. Připadalo mu naprosto nemyslitelné, aby někdo zradil svoji panovnici kvůli něčemu jinému nebo tak.
Zasněně se podíval na horizont a uviděl jen pár lesů, nějaké hory a taky zpola opuštěné vesnice. Z hradu byl dobrý výhled do dálek. Ale nebyla to nijak krásná pastva pro oči.
„Co tady děláš?“ zeptala se ho jeho princezna nečekaně.
„Ach, omlouvám se výsosti. Jsem na hlídce.“
„Neměl by ses tolik přepínat, drahý. Měl by sis raději odpočinout.“
„Výsosti, ale já opravdu nejsem unavený a…“
Přišla k němu a objala ho. Cítil, jak jí tluče srdce. Byl z toho naprosto unešen a najednou si připadal strašně unavený. Princezna měla pravdu. Pracuje příliš tvrdě a trochu odpočinku si zaslouží. Navíc, už se schyluje k večeru.
„Já to tu pohlídám. Běž se prospat, chrabrý White Winde.“
Ještě ho políbila na čelo a tím ho naprosto přesvědčila. White Wind zmizel do své komnaty a okamžitě myslel jen na svou princeznu.
Luna odletěla k bráně. Poníka, který byl u kola otevírajícího bránu, poslala také spát a pak konečně odhalil svou podobu. Pravá Luna už hezkou řádku dní nevyšla ven ze svého hradu.
Bluro otevřel bránu a vyběhl ven. Ještě magií označil vchod a nyní zmizel kompletně. Za moment tu budou jeho bratři a sestry a utiší svůj obrovský hlad na poníkovské lásce.
***
Daniel Frold ležel na lehátku a házel si se starým jablkem. Bylo už nahnilé a staré, ale jemu to bylo úplně jedno. Než ho strčil do pusy, projel na moment stanem záblesk magie a z nahnilé slupky najednou bylo krásné červené čerstvé jablíčko. S chutí se zakousl a čekal. Zítra ráno by měl začít poslední finální útok na Lunin hrad a on, ačkoliv byl velice schopný, jen doufal, že rozehrál tuhle partii tak, aby shrábl veškeré výsledky tak, jak chtěl.
Svým způsobem očekával, že se něco stane, ale doufal, že tak nebude. Rád by už měl tohle všechno za sebou a v celé rovnici bylo ještě několik neznámých, které mu dělaly starosti. Snad proto byl tak netrpělivý a nemohl spát, ačkoliv mu Rarity nabídla hodně. Už ho moc nezajímala a začínal cítit, že ani on se jí už moc nezamlouvá. Začal dávat příliš najevo svůj postoj a to ji znepokojovalo. Sice byla schopna značných ústupků v cestě k moci, ale jeho způsoby se jí zdály značně odporné. A také ji mrzelo, že si už nemá skoro s kým popovídat. Její přítelkyně Twilight musela s Grey Tailem odejít zpátky do Canterlotu a ona cítila se nyní tak sama.
Daniel věděl, o čem Rarity přemýšlí. Skoro ho to už nudilo, jak všechno věděl a všechno znal. Stále existovaly věci, které ho překvapily, ale těch bylo ukrutně málo. Ještě míň než elementů.
„Dáš mi taky jedno jablíčko?“ poprosila ho bílá klisna, skoro srdceryvně.
„Máš hlad?“
„Ano, v táboře moc jídla není. Ani pro prominenty.“
„Jídlo je pro vojáky, jestli chceš, na,“ řekl a hodil jí to jeho. Rarity měla sice své hygienické zásady, ale jablko, které bylo nakousnuté sotva dvakrát, spolykala okamžitě i s ohryzkem.
„Pojedeš zpátky do Canterlotu,“ řekl.
„Já…ale proč? Já chci být tady s tebou…“
„Máš tu hlad. V Canterlotu je jídlo alespoň v paláci. Beztak se tam během několika týdnů vrátím za tebou.“
„Konečně to všechno skončí?“
„Doufám.“
Nakonec její nabídku na ulehnutí vedle přijal. Spíš proto, aby zabil čas, než kvůli ní. Ovšem, že dotírala. Vždyť jemu to bylo i chvíli líto, ale nic lepšího, než ji poslat zpět do Canterlotu nevymyslel. Tady bude za chvíli hodně nebezpečno.
***
Druhý den ráno se armáda Solárního Impéria připravovala na finální útok. Tábor hýřil optimismem, neboť vidina konce války a nadcházející mír mnohé povzbudil do takové míry, že jim bylo úplně jedno, jestli v této bitvě zemřou nebo ne.
Naproti tomu na hradě Nové Lunární republiky panovalo peklo. Většina osazenstva byla nahrazena přepadovým komandem Changelingů, kteří byli v noci vpuštěni do hradu a zlikvidovali většinu poníků ve spánku. Jen málo dokázalo uniknout, mezi nimi i White Wind a princezna Luna, což Blura a jeho druhy neskutečně štvalo. Doufali, že nepůjdou vše prozradit svým soupeřům a že se v nadcházející důležité bitvě nespojí proti společnému nepříteli, neboť by to značně zkomplikovalo jejich plány.
Bluro doufal, že vzájemná nenávist mezi Měsícem a Sluncem je dostatečně velká.
Pro jistotu se rozhodli vše trochu uspíšit. Přípravy byly urychleny a čekalo se už jen na ten poslední krok. Útok Solárního Impéria, které bude znamenat záhubu celé Equestrie.
***
Daniel Frold výjimečně podlehl naléhání svých generálů a svolil, že některé jednotky bude lepší nechat v táboře, případně je poslat zpět do Canterlotu. Bylo třeba opět myslet na budoucnost Ze zpráv špehů a pozorovatelů bylo jasné, že Nová Lunární republika už nemá adekvátní sílu, kterou by proti nim poslala, a tudíž není třeba použít veškerou sílu, která je k dispozici.
Navíc, uvolněná síla mohla opět začít s obděláváním polí a s péčí o sady. Začal totiž být znatelný nedostatek potravin a to samozřejmě z dlouhodobého hlediska nebylo dobře.
Do finálního útoku tak nenastupoval ani Warfighter, ani Dragon Rose, dokonce ani Shining Armor a další. V táboře zůstal z těch důležitějších akorát Memphis, který byl u zdravotníků pro nejtěžší případy.
Jakmile byl vydán rozkaz k útoku, ty velké masy se pohnuly a zaútočili na hrad. Nikdo v té době netušil, že je na ně ušita velká bouda a dokonce to netušil ani Daniel a celý velitelský štáb.
Když se beranidlo dotklo brány, objevil se na obloze první Changeling. V tuhle chvíli ho ještě nikdo nezpozoroval. Při druhém přírazu beranidla do brány jich už na obloze byla stovka a první poníci na ně začali ukazovat. Po páté ráně už nikoho hrad nezajímal a všichni začali utíkat do tábora. Na zem totiž dopadly první mrtvoly pegasů a changelingů.
Byl vydán rozkaz vrátit se do tábora a přesunout se do Canterlotu.
Občanská válka byla neoficiálně ukončena. Začala válka totální.