Kapitola 11

Kapitola 11 – Návrat

                Ranním Canterlotem se prohnaly zvuky trumpet a zvonů. Znamenalo to něco velkého, takže buď bylo město v ohrožení, a nebo se stalo to, v co všichni doufali. Armáda se vrátila. K potěšení všech mírumilovných obyvatel se stalo to druhé. K městu se blížil dlouhý zástup hřebců a klisen v brnění a s korouhvemi a vlajkami Solárního Impéria. Nicméně, nebylo to tak jednoduché.

                Mezi vlajkami Imperiálů se občas zableskla i nějaká osamocená vlajka Nové Lunární Republiky. To přinášelo mnoho otázek, na které prozatím neexistovaly odpovědi. Teprve s příchodem prvních důstojníků se informační bariéra pomalu prolomila a populace i Canterlotská stráž se začala dozvídat o posledních událostech a o útoku Changelingského roje.

                Přesně jak se čekalo, znamenalo to ještě větší paniku, než předchozí nevědomost. Navíc tu byl těžký nezvyk ohledně chování k bývalým nepřátelům až za hrob. Najednou se měli stát nejdůležitějšími spojenci v boji proti daleko mocnějšímu nepříteli, než proti kterému kdy oba celky kdy bojovali.

                Armáda Nové Lunární Republiky byla sice slabá a téměř položená na kolena. Nicméně ti, kdo přežili, tvořili to silné a odhodlané jádro. Princezna Luna byla stále nezvěstná a všichni byli ochotni položit život za to, aby se našla byť jen malá stopa. Pochopitelně stejně jako Canterlotští, ani oni nebyli potěšeni faktem, že budou muset spolupracovat s Imperiály. Stále v nich viděli mocného ideologického nepřítele.

                Princezna Celestie prohlásila, že kdokoliv se dopustí nějakých nepravostí vůči novým přátelům, bude náležitě potrestán. Platilo to na Canterlotské, ale republikáni se už jen posmívali a ještě víc nenáviděli svou už tak prekérní situaci.

                Daniel Frold se uzavřel ve své pracovně a několik dní ho nikdo neviděl.

                Grey Tail se uvítal s některými svými starými přáteli a byl rád, že do města dorazily i nějaké zásoby, ačkoliv přibylo mnoho hladových krků a zas tolik se situace nezlepšila. S kamarády se ale všechno už zvládá lépe.

                WhiteWind zmizel někde ve městě.

Warfighter zůstal s Dragon Rose v pronajatém hotelovém pokoji, a kromě několika stížností na rušení nočního klidu přílišným hekáním a chrápáním, se nic zvláštního nestalo.

                První věc, kterou Shining Armor udělal, byla, že našel Twilight a okamžitě se pustil do křížku s Grey Tailem. Uklidnili ho teprve až jeho vlastní hřebci, kteří ho zatáhli do hospody a tam jeho vztek naředili podpultovním a nekvalitním alkoholem.

                Memphis dorazil do města jako poslední. Brána za ním se s ostrým pronikavým třísknutím zavřela. Kolem už nebylo moc zvědavců. Jen pár uplakaných klisen, kteří mezi davem nenašli své blízké a nyní přišli i o tu poslední naději a propadli zoufalství.

                Kromě nich tu byla ještě slečna Neko, která stále zachovávala přísnou etiku a byla v klidu, i když jí srdíčko poskakovalo nadšením. Když k ní Memphis zamířil, tak drobet znervózněla. Začala se kousat do rtu, také se drobně potila, ačkoliv byl její hábit prodyšný. Očekávaný okamžik přišel. Memphis stanul před svou milovanou. Naklonili se k sobě, Memphis nastavil pusu na polibek, ale ona jen naklonila hlavu a zašeptala:

„Tady ne, přijď za mnou do pracovny.“

                Snažil se ji nenásledovat přímo, takže jakmile zamířila rovnou do své rezidence, on k ní mířil všemožnými oklikami a postranními uličkami. Cestou si důkladně promýšlel, co Neko řekne, jak se zachová a probíral různé varianty. Dokonce tak důkladně, že málem zakopl o oj odloženého povozu, avšak na poslední chvíli ho stihl přeskočit. Než se začal nudit, byl už dávno u rezidence. Byla v diplomatické čtvrti nedaleko ambasád, ale sloužila čistě soukromým účelům jejího vlastníka.

                Memphis tu už několikrát byl a pokaždé odcházel v noci a bez rozloučení.

                Než došlo na jakýkoliv dialog, vytáhl z levého tmavě hnědého koženého pouzdra na svém kopytě tabatěrku a zapálil si dýmku. Neko nad tím ofrnula nos a dala mu to najevo, jemu to ale bylo jedno. Nekin ochránce, který stál u dveří si toho všiml, přišel k Memphisovi a požádal ho, aby tu lulku uhasil.

„Neki je na to zvyklá,“ řekl Memphis na svou obranu.

„Pane, vaší povinností čestného muže je netrápit svým zlozvykem slečnu Neko a…“

                Neko dala kopýtko na rameno svého ochránce a řekla:

„To je v pořádku Line, počkej prosím venku.“

„…a oslovovat ji, jak se na její postavení sluší a patří,“ zašeptal si ještě pro sebe.

                Memphis pokrčil rameny a otevřel dveře na chodbu, aby tím naznačil, že Lin tu není žádán.

„Slečno Neko, je mou povinností sloužit vám v jakékoliv záležitosti.“

                Přívětivě se na něj usmála.

„Já vím. Je to mé přání, počkej na mě prosím venku.“

                Lin se praštil pravicí do hrudi, aby dal najevo, že je plně oddán své paní a její přání je jeho rozkazem. Když opouštěl místnost, věnoval Memphisovi ještě jeden pohrdající pohled, a pak zavřel dveře. Neko pomalým krokem přišla k oknu, otevřela ho a nechala kouř proudit pryč.

„Kam si pak mohu odklepnout?“

                Neko na něj chvíli zírala.

„Ven.“

„Jseš nějaká moc nóbl, trocha terénu by ti neuškodila.“

                Slečna Neko se drobně kousla zevnitř do rtu a pak procedila.

„A ty se příště chovej slušně k mému personálu.“

                Memphis znovu pokrčil rameny, dlouze potáhl a pomalu vypouštěl kouř nosem.

„Kam jsi zmizel?“

„Nechal jsem se naverbovat do imperiální armády jako zdravotník pro těžké případy.“

                Neko si v duchu oddechla, neboť se bála, že šel Memphis do první linie. Sice to už bylo pryč, ale stejně ji to trápilo.

„A co se tam stalo?“

„Před posledním útokem nás napadli Changelingové. Byl to masakr, proto je nás tu tak málo.“

„Můžeme očekávat další boj a utrpení?“ zeptala se ho opatrně.

                Memphis vyklepl shořelý tabák z okna, a aniž by se otočil, tak řekl:

„S Changelingy si hravě poradíme, teď když už jsme zase jeden stát. Trápí mě ale, jak se zachovají republikáni, až naleznou svou princeznu a Changelingové už nebudou představovat hrozbu.“

„Mluvíš o nich jako o zrádcích.“

„Jsou to zrádci a zrádci zůstanou. Na tom se nic nezmění, ať udělají cokoliv.“

                Neko drobně přešlápla.

„Memphe, co blázníš?“

„Válka pořád trvá, jen se situace trochu uklidnila. Na to nesmíš zapomenout.“

„Jsi krvežíznivý.“

„Nazval bych se spíše opatrným.“

„A pomyslel jsi na následky? Víš, co se bude dít těm bezmocným chudákům tady ve městě, zatímco vy seberete i ten poslední kousek chleba, abyste mohli dále bojovat?“

„To se nějak zařídí.“

                Neko už toto nechtěla poslouchat a rozhodla se odejít. Memphis jí zastoupil cestu ke dveřím, přiklonil se k ní a začal jí masírovat ramena.

„Jsi příliš vystresovaná. Potřebuješ se uvolnit.“

                Masáž byla až překvapivě příjemná. V záchvatech vzrušení se začala třást, až skrčila hlavu a dívala se na zem. Pak se podívala zpět na Memphise, ale nebyl tam. Byl tam pan Wang. Rychle a vystrašeně zamrkala a uvědomila si, že je to jen optický klam a je tam opravdu její Memphis. Přešla jí jakákoliv chuť se s ním trochu sblížit a utekla pryč.

***

                Daniel Frold se ihned po příchodu zavřel s Rarity do svého apartmá v Canterlotském paláci. Nechal ji chvíli samotnou ve spíži, aniž by se staral a věnoval se několika svitkům, které mu přišly. Byl z nich velice znepokojen, ale bylo to spíš takové zmatené znepokojení, které se objeví při příchodu nových informací a před vymyšlením případně upravením nového plánu. Ten se začal Danielovi právě rodit v hlavě a to velice požehnanou rychlostí.

„Pokud bude Černá na dosah, mohl bych ji využít pro své účely.“

                Nechal si zavolat spojku, což byl jeden mladý důstojník Canterlotské stráže.

„Kapitáne Grey Taile, okamžitě poletíte do bývalého hradu Nové Lunární republiky. Najdete královnu Chrysalis a předáte jí tento lístek, počkáte na odpověď a vrátíte se zpět.“

„Ale, ten je prý plný Changelingů. Zabijí mě dřív, než se k nim vůbec přiblížím.“

                Daniel neodpověděl, ale sjel ho velice kárným pohledem. Grey Tail jen zasalutoval a zmizel.

„Pokud bude mít štěstí, přesvědčí ji. Královna není blázen a moc dobře ví, co se chystá. Pokud chce její roj přežít, bude spolupracovat,“ přemýšlel Daniel nahlas, když už tu byl opět sám.

                Nehledě na to, že je třeba vytvořit pár exemplárních případů, řekl si pak už jen pro sebe.

„Děje se něco?“

„Nic, co bys měla vědět,“ odsekl ji.

„Fňuuuu,“ zafňukala, když si lehla na pohovku s relativně čerstvým salátem.

                Chvíli se místností ozývalo jen pomalé chroupání a tlumené chroupání.

„Co chceš teď dělat?“ zeptal se jí.

                Rarity přestala jíst.

„Já nevím. Asi půjdu s tebou.“

„Asi?“

„Určitě, já totiž…nemám kam jít. Do Ponyvillu se vrátit nemohu, tady bych žít nechtěla a nikam jinam…no, moc se mi nechce začínat někde znovu.“

                Spokojeně se usmál tak, aby to neviděla.

„Prostě sis na mě zvykla, protože víš, že ti nic neudělám.“

                Rarity ze sebe vyloudila hraný úsměv, ale nedokázala skrýt obavy a na očích jí to bylo vidět.

„Ale jistě, že ano.“

„Opakuji otázku. A měl bych ti připomenout, že nemám ve zvyku čekat na odpovědi.“

„A…a..ale jistě drahý, já totiž no, jen nevím, co bych ti řekla. Nevím, co dál. Ano, já nevím, co dál.“

                Daniel si odfrkl.

„To není moc dobré. A co tedy vymyslíš?“

„Tak…no…třeba bych mohla…ti být nějak užitečná?“ nadhodila.

„Jak užitečná?“ hrál si s ní.

                Rarity se posadila a pohladila se po krčku.

„Mohl bys mít chuť…“ navrhla.

„Probereme to v ložnici. Bude to příjemná změna ležet v sametové posteli.“

***

                Sotva Grey Tail odešel z Froldovy komnaty, popadl ho nehorázný vztek. Přesto si v paláci nic nedovolil a jen v sobě kumuloval svou frustraci a doufal, že to z něj vyprchá. Stalo se tak jen částečně, neboť sotva vyšel ven, řekl jen:

„Do prdele.“

                Pochopil, že je ztracen.