Kapitola 16

Kapitola 16 – Záře zapadá

Nahrávka číslo 2 – 54, soukromé datování 2 – 12

Kapitán Strong Hoof

Paluba lodě Aurora

Nahrávající je Kapitán Strong Hoof, nahrávám na společný fonograf. Musím důrazně protestovat proti panovačnému chování nově přiděleného vyššího důstojníka Generála Barclay Ailoneho. Jeho špatná rozhodnutí škodí expedici, hladké cestě při přeletu a také demoralizuje posádku, jejíž námořnická část podléhá mě a ne jemu. Dále nerespektuje moje rady zkušeného námořníka a ohání se svým postavením a mocí v Canterlotu. Obávám se, že v brzké době se jeho chyby vymstí a za oběť padne celá loď.

Nahrávání končí.

***

                Strong Hoof jen sledoval, jak odlétá Vážka z hangáru. Chtěl si odplivnout, ale kvůli zvyklostem to neudělal a k zábradlí by kvůli tomu nešel, takže vytvořenou slinu pouze trpce polkl. Helm sdílela jeho trpké pocity, ale připomněla mu, že se musí zajímat o jiné důležité záležitosti. Pirátská loď typu Zabiják, rychlá, plná vražedných krvelačných stvůr a dobře vyzbrojená, je začínala dohánět.

                Každý kdo mohl, měl u sebe zbraň. Dokonce i netrénovaní cestující, což bylo opravdu krajní řešení. Kapitán ale nevěděl, jestli se jim podaří loď odstřelit ještě před příletem. Rozhodl, že ke Gatlingům půjdou dva nejlepší střelci a to Screw a Louis. Jakmile byla nepřátelská loď blízko, začali palbu. Nejprve krátkou, přesnější, ale jakmile byla loď trochu blíž a její obrys se zvětšil, stříleli už bez častějšího zastavování.

                Než Zabiják začal manévrovat, schytal pár zásahů, ale jednalo se jen o povrchové zranění. Pár otlačenin na kovovém pancíři a jedna dvě střely, které drobně poškodili balon. Na jeho zničení by jich ale bylo potřeba o moc víc a to se oběma střelcům nedařilo. Pilot byl patrně velice zkušený.

                Pak začali střílet piráti. Měli jen jeden Gatling a ten obsluhoval mizerný střelec. Pár ran ale zasáhlo bronzový pancíř na zádi. Tohle drobné oťukávání pouze poškodilo nervy některým slabším jedincům, ale na celkovou funkci lodě nemělo žádný účinek.

                Helm navrhla kapitánovi, aby se k Osadě na pobřeží zkusili přiblížit oklikou a do té doby zkusili Zabijáka zničit. Kapitán její návrh přijal, takže celá loď změnila kurz. Znamenalo to akorát další snížení vzdálenosti mezi Aurorou a Zabijákem. Podařily se další zásahy, bohužel na obou stranách. Piráti vyměnili střelce a intenzita projektilů, bubnující na tělo aurory se zvětšila. Piráti zaznamenali první mrtvé a balon Zabijáka schytal další zásahy.

                Bilanci zvrátil výbuch dělostřeleckého granátu. Balon Aurory schytal přímý zásah a některé vaky s plynem praskly. Kromě toho, že loď poposkočila dolů o několik metrů, tak se také snížila rychlost o dvacet procent a z vaku se začalo kouřit.

„Tohle nemá cenu. Letíme k Osadě přímo. Změnit kurz,“ vykřikl kapitán. „Nebo jsme tu všichni mrtví,“ dodal ještě. Začal daleko víc nenávidět toho proradného Generála, který je tu nechal napospas. Až ho uvidí znovu, porvou se. Pokud ho tedy uvidí.

„Všechen nevojenský personál, okamžitě do Vážek, navléknout křídla nebo do záchranných vest. Nechte tu zbraně a střelivo. Jakmile bude možnost, opouštíte loď!“ zakřičel na celou palubu.

                Další zásah dělem. Pravý bok byl odřený a očouzený a loď přišla o několik tyčí pro záchrannou síť. Helm začala úhybné manévry a byla na sebe naštvaná, že takhle okamžitě nezareagovala dřív. Pak jí došlo, že vlastně neměla jak, neboť měnila kurz a to znamenalo dlouhou zatáčku směrem k pobřeží, které muselo být každou chvíli na dohled.

„Zabiják nás dohání!“ vykřikl někdo na palubě. Strong Hoof ho chtěl okřiknout, ale nenašel vhodnou záminku. Ten voják má pravdu.

                Aurora už byla na dosah od pobřeží. Znamenalo to, že případní trosečníci stihnou doplavat a skrýt se v džungli.

„Snížit rychlost, nevojenský personál opustit loď.“

                Obě Vážky vyletěly z hangáru a hned byly následovány několika desítkami poníků s křídly.

„Posádko připravit zbraně. Kdo může, střílí!“

                Aurora udělala manévr, kterým se dostala bokem poměrně blízko k nepříteli. Vojáci okamžitě vypálili a zasáhli nic nečekající piráty na palubě. Byl to hodně riskantní manévr, ale povedl se. Několik pirátů zemřelo a další se chytali za zraněné končetiny. Jejich odpověď byla zpočátku minimální, jen několik flexibilních pirátů začalo střílet.

                Ozval se další výbuch. Aurora, která se zastavila, schytala přímý zásah, který prorazil bok a začaly z něj vypadávat věci, včetně neupevněného nákladu. Celkovou balanci to ale zvrátilo jen minimálně. Loď měla nad zabijákem velkou převahu a začala ho pomalu likvidovat.

„Vypadá to, že máme vyhráno,“ konstatoval Strong.

„Ne, koukej!“ vykřikla Helm.

                Zabiják se prudce zvedl jak odhodil veškerý náklad a závaží a namířil z boku rovnou na Auroru. Sebevražedný útok!

„Opustit loď, všichni ven! Ihned!“

                Vojáci začali skákat přes palubu rovnou do moře. Ačkoliv byli několik desítek metrů nad vodou, byly stále minimálně kilometr od pobřeží a voda by měla být dostatečně hluboká na to, aby je to neusmrtilo.

                Helm odlétla spolu s taškou, kam dala všechny námořní mapy a lodní deník a zamířila rovnou k Osadě. Strong Hoof byl zrovna na palubě, když do nich narazil Zabiják. Stihl se jentaktak zachytit o lano držící za stěžeň, aby ho náraz nesmetl dolů. Ještě ale nemohl utéct, musel doběhnout pro Screwa, neboť neviděl, že by odtamtud vyskočil.

                Jeho obavy se potvrdili, neboť ležel zraněný v kožené sedačce. Louis byl u druhého kanonu, mrtvý. Několik kulek mu prostřelilo tělo a byla to rychlá a čistá smrt. Screw taky dostal zásah, ale jen do ramene. Měl by to přežít. Střela ho ovšem paralyzovala a hrozila mu smrt utopením v padajícím vraku. Strong ho popadl a dal na záda. Udělal několik kroků ven, ale loď opět narazila. Dovnitř se začala řinut voda. Vzápětí byl skoro po pás ve vodě. Držel Screwovu košili v zubech a snažil se ho udržet tak, aby mu nespadl. Prodral se proti proudu ven na povrch. Loď v tu dobu byla už několik metrů pod hladinou. Udělal několik temp, doplaval na hladinu a zachytil se klády, která plavala na hladině. Ještě Screwa položil tak, aby mohl dýchat a pak se rozhlédl kolem.

                Veškeré jeho živobytí plavalo tady, v teplém oceánu nedaleko kontinentu, který zachrání jeho domovinu. Tedy pokud se jejich naděje nepotopí tak, jako jeho loď.

***

                Tlux byla zkušenou stopařkou. Náčelník klanu, Beathan ji poslal prozkoumat místo, kde se tolik často zvedali ptáci, neboť to se stalo naposledy před několika lety, kdy přiletěli cizinci ze západu. Je možné, že by se vrátili, tak jak to nejvyšší šaman Kalvar předpovídal? Byla rozhodnuta to zjistit.

                Lesem se ozval výbuch. Byl to ale daleký a tlumený zvuk, nemohlo to být nikde v džungli. Tohle bylo moc rozlehlé. Hejna ptáků vzlétla. Vyrušilo je to a donutilo je to změnit svoji pozici.

                Tlux se přikrčila, takže její hnědá kůže splynula s hlínou na zemi. Pomalu a tiše, jako ta nejzkušenější stopařka ve vesnici, kterou byla a mnohokrát to potvrdila, se plazila směrem k původu vyplašení těch hejn. Také si připravila svůj nůž. Kovový. Získala ho jako trofej od jednoho z těch cizinců. Její klan, ačkoliv patří mezi nejvyspělejší v blízkém okolí, neumí dělat tak krásné nože.

„Pane Generále, já důrazně protestuji.“

„Mlčte, nedal jsem vám povolení mluvit.“

„Pane Generále, opakuji, ti poníci tam potřebují naši pomoc. Také bychom mohli získat nějaké zajatce. Musíme to zkusit.“

„Ne! Řekl jsem, že půjdeme k dolu a to se taky stane. Nehodlám čekat, až přiletí další piráti a zničí nás.“

„V tom případě žádám o samostatnou dobrovolnou akci. Vezmu si jen pár mužů.“

„Vezmete si maximálně dva, svoje, a koukejte vypadnout!“

                Kývl jsem na dva poníky. Jamese jsem nechal pro jistotu u ostatních, neboť pokud někoho poslouchali ještě víc než mě, tak to byl on, ačkoliv se celou dobu jednalo spíše o pobočníka v pozadí, dokázal si je získat svými schopnostmi.

                Tlux viděla, jak se odpojilo několik hřebců, a zamířili k pobřeží. Ti poníci mají dvě Osady? Rozhodla se, že ty tři přepadne a zjistí, co ví. Musí přinést Beathanovi čerstvé zprávy.

***

                Běželi jsme, co nám síly stačili a stejně jsme se obávali, že to nestihneme. Šlo to pomalu, protože všude byla džungle, ačkoliv se jednalo o cestu, kterou jsme víceméně prošlapali, a mělo by se cestovat rychleji. Džungle žije vlastním životem, a kde jeden den vykosíte byliny, druhý den tam jsou jiné. Své útrapy jsme odsunuly stranou, potřebovali nás naši kamarádi, kolegové, bratři a sestry ve zbrani. Nechtěli jsme je zklamat.

                Voják vedle mě vykřikl. Někdo, nějaká…klisna na něj skočila shora ze stromu. Praštila ho do zátylku a on spadl do bezvědomí. Druhý voják na ni zamířil pušku, ale odkopla mu hlaveň na stranu, takže jen střelil vedle. Nožem mu pak pořezala obličej a kopla ho, takže spadl na zem a svíjel se.

                Vystřelil jsem, ale těsně jsem ji minul. Chtěl jsem tasit meč, ale než jsem stihl provést jakýkoliv úder nebo pokus o obranu, byl jsem na zemi a měl dýku před nosem.

„Tak. A teď si trochu popovídáme,“ řekla plynně našim jazykem.