Kapitola 5

Dnes jsem na Smeťáku už podruhé. Nejdřív dopoledne a teď odpoledne. Potřebuju najít artefakt Kamenná krev. Dohodl jsem se s na tom s barmanem. Snad se nepřihodí nic neobvyklého, potřebuju peníze na novou vestu. Nehodlám se tu nechat zabít. Jenomže, to bych nebyl já, aby šlo všechno podle plánu. Sotva jsem minul bývalý Černý trh, uslyšel jsem výkřik. Ženský výkřik, abych byl přesný. Bylo mi to divné, protože ženy v Zóně nejsou. Teda, většinou. Vyšplhal jsem na vrchol polozřícené budovy. Měl jsem je jako na dlani. Pět banditů ohrožovalo nějakou vědkyni a stalkera s kalašnikovem a ve vestě. Bože, mě by se ta vesta tak hodila. Bandité toho ubožáka zastřelili. Odjistil jsem zbraň, přepnul na jednotlivé výstřely a čekal. Dva bandité chytili tu vědkyni, další dva ji začali svlékat a ten poslední si stahoval kalhoty. Přesně akorát. Namířil jsem na toho nedočkavého a zastřelil ho. Pak ty další dva, ale opatrně abych nezranil to děvče. Z dálky jsem neodhadl její věk, ale nebylo ji víc než pětadvacet. Jeden bandita chytil kulku jen do ramene, takže se otočil a začal utíkat. Střelil jsem ho do zad. Dívka klesla a jen pomalu se opět oblékala. Seskákal jsem ze sutin a šel za ní. Koukala se na mě vystrašeně.

,,To jste byl vy?“ zašeptala vystrašeným hlasem.

,,Ano, jste v pořádku?“

  Nebylo ji do řeči, přesto přikývla.

,,Jak dlouho jste tady v Zóně?“ zeptal jsem se ji.

,,Dvě hodiny.“

,,Předpokládám, že jste přistála helikoptérou v bunkru v Jantaru, najmula jste si prvního pitomce, co šel kolem a měl zbraň a šla jste do terénu.“

,,Říkal, že mě ochrání. Šli jsme sem, protože tady je to bezpečné.“

,,V Zóně není nikdy bezpečno.“

  Viděl jsem, jak si něco tiskne k hrudi.

,,Co to tam máte?“

,,Nic.“

  Namířil jsem na ni zbraň. Nechtěl jsem střílet, ale tohle je větší motivace než prázdná slova.

,,Proboha nestřílejte. Je to taková červená deska. Ten chlap ji říkal Kamenná krev.“

  Jackpot.

,,Co vám ještě řekl.“

,,Že v Zóně není nic zadarmo.“

,,Byl velice uvědomělý. Škoda, že ho zastřelili. Zachránil jsem vás a proto bych rád jistou odměnu.“ Kývl jsem k její hrudi. Neochotně se začala svlékat.

,,Ne, ty hloupá. Chci ten artefakt.“

Podala mi ho. Obral bandity (nic zvláštního, jen dva makarovy, jeden tokarev a dvě upilované brokovnice) a nabídl ji, jestli chce se mnou do baru.

,,A co bude s ním?“ zeptala se a ukázala na toho stalkera, který ji měl chránit.

,,Máte pravdu,“ přišel jsem až k němu a odcvakl mu vestu, kterou měl na sobě. Měl větší velikost, ale to bych měl zvládnout upravit.

,,Počkat, nemůžete ho tu takhle nechat.“

,,Můžu, stejně jako tamty.“

,,Vy jste zvíře.“

,,To je v Zóně každý, kočičko. Buď ráda, že jsem to menší zlo a nechci tě znásilnit.“

,,Ani neznám vaše jméno.“

,,Kolja Vatuťkin.“

,,A to prostřední?“

,,To si tajím, a teď mi řekněte to vaše.“

,,Nina Falko.“

Potom už mlčela. Dovedl jsem ji až do baru. S Barmanem jsem se viděl nějak moc často. Všichni se dívali na můj nový přírustek.

,,Cos to přived za školku?“ vyhrkl na mě barman.

Někdo ji plácl po zadku a ona vřískla.

,,Zvykejte si,“ řekl jsem ji. Otočil jsem se na Barmana a vše mu vysvětlil.

,,Zavolám Sacharovovi, jestli si ji tu můžeme nechat, podle mne k nim nepatří,“ navrhl.

,,Klídek, nadrženej. Pokud ano, tak je moje jasný?“

,,Je to horký zboží, zabijou tě pro ní.“

,,Neboj, já si vše pojistím.“

,,Máš ještě něco?“

,,Jo, mám tu nějaký zbraně a taky ten artefakt, který jsi chtěl.“

,,Vestu už koukám nepotřebuješ.“

,,Ne, ale nepohrdl bych několika konzervami. Teď to bude těžké.“

,,To si buď jist, pamatuj, kam čert nemůže, tam nastrčí ženu,“ zakončil vše Barman.