Kapitola 1

Kapitola 1 - Začátek

Klepu do klávesnice u počítače a mé oči už skoro nevidí. Upravím si brýle, které nosím spíš kvůli vzhledu, než aby mi doopravdy účinně pomáhaly, a projedu si napsaný text. Je mi dvacet sedm, jsem bezdětná, bez stálého vztahu a mým životem je práce a občas i nějaké to povyražení. Byla jsem několik let zaměstnaná na Úřadu pro výzkum Staré Éry. Po menších neshodách s nadřízenými jsem se postavila na vlastní nohy. Píšu drobné články pro různé historické časopisy a pomáhám v různých antikvariátech. Jenomže co dál? Mohu takhle přežívat dlouho, ale potřebuji nějaký vyšší cíl. Uložím text zmáčknutím několika tlačítek a jdu si lehnout. Ještě se v mžiku podívám na zprávy. Sport, politika, politika, válka, další válka, sport, politika a zase válka. To jsou zprávy tohleto. Někdo by měl těch pár televizních redaktorů nakopat na ty jejich tlustý zadky. Stejně jen celý den sedí u počítače a cucaj si ty zprávy z prstu. Skoro odhodím ovladač na zem a zachumlám se do peřiny. Ještě odložím brýle na noční stolek a pak usnu. Hodinu poté mě probudí zvonek mého bytu. Ten člověk riskuje pěknou řádku nelichotivých slov. Rozespale si všimnu, že jsem spala oblečená. Ach jo, to je prostě den, tedy teď už noc, k ničemu. Otevřu dveře s ne zrovna moc přívětivým výrazem, ale když tam uvidím Terrence Stacyho, mého bývalého spolužáka, trochu se uklidním.
"Teda, Arwy, vypadáš ještě hůř než minule."

Ďobnu ho do žeber dlouhým hubeným ukazováčkem.

"Terry, riskuješ, že se ti něco brzy stane. Jdeš dál?"

"Pokud mohu..."

Posadila jsem Terrence na pohovku. 
"Dáš si kafe? Budu si dělat jedno pro sebe."

"Ne díky, probudil jsem tě?"

Z kuchyně na něj zavolám: 
"Tak trochu, ale dnešní den blbec už to nezmění."

"Copak?"

"Ále, filozoficky jsem bloumala nad mým životním cílem."

Dodělala jsem kafe a sedla si naproti němu.
"A?" zeptal se.

"No, nepřišla jsem na nic. Celou dobu jsem něco ťukala do klávesnice a nic mě nenapadlo, tak jsem si šla lehnout. Zapomněla jsem se umýt, převlíknout a dokonce i najíst."

"No, možná ti pomůžu tvou záležitost vyřešit. V šatníku máš jistě nějaké oblečení, vodné a stočné jsi zaplatila včera, takže pokud chceš, udělám ti baštu a ty se zatím můžeš zkrášlit."

Řekla jsem první věc co mě napadla.
"Trhni si."

Usmál se.

"Takže to probereme rychleji a pracovně. Ano?"

Flegmaticky jsem přikývla.

"Fajn. Slyšela jsi o Jupiteru?"

"Stará firma. Co je na tom zajímavého?"
"A to je právě to. Tuhle knížku jsem koupil před týdnem od jednoho pilota. Tuším, že se jmenoval Frolda. Ukradl jí jinému pilotovi, jehož táta tenhle deník napsal. No a v té knížce jsou občas docela dost zajímavý informace."

"Jak víš, že jsou pravdivé?" zeptala jsem se skepticky.

"Nevím, a to mi pomůžeš zjistit. Zastupuju pár bohatých chlápků a těm není líto pustit pár drobných, abys zjistila všechny informace a předala jim co víš."

"Jsem zvyklá mít vysoké náklady a pracovat v terénu."

"Och děvenko, pracovat v terénu určitě budeš a o náklady se nestarej. Tady je vizitka."

Výraz děvenko mě vyloženě vytočil, ale vizitku jsem si vzala. Je tohle opravdu ten cíl a vzrušení, které hledám? 
"Tak co, půjdeš do toho?"

Četla jsem si vizitku a rozhodovala se. Tenhle život mi nevyhovuje a Terrence přišel s docela zajímavou nabídkou. 
"Ale bez více informací do toho nejdu."

Přikývl. 
"To nebude problém."

Rozhlédla jsem se kolem a hledala cokoliv, co by mi dalo znamení. Nic.
"No tak jo."