Kapitola 2

Seděl jsem u stolu a záda jsem měl u elektrického topení. Moc jich v Zóně nenajdete a vsadím poslední rubl, že tohle ve vědeckém bunkru v Jantaru je jeden z posledních exemplářů moderní civilizace. Jedl jsem ohřátou konzervu sekaného hovězího ve vlastní šťávě, přikusoval k tomu pár dní starý chleba a vše zabíjel doušky vody. Pravděpodobně několikrát filtrované.  Naproti mně seděl Kruglov a Sacharov. Vidět Kruglova bez obleku bylo dost zvláštní. Byl plešatý, ale ne že by to bylo věkem. Prostě dbal na holení a stříhání vlasů. Sacharov i Kruglov byli dobře živení a celí zapálení do výzkumu a do toho co jim teď řeknu.

,,Co jste tam viděl?“ nevydržel Sacharov.

Ano, mluvili o továrně v Jantaru. Dostal jsem se dovnitř, dostal jsem se ven a navíc se mi nic moc nestalo. Pak mě našli banditi a zbytek už znáte.

,,Dostal jsem se dovnitř. Až k jádru. Bylo vypnuté, ale pořád to bylo nebezpečné.“

,,Naměřil jste nějaké emise?“ zeptal se Kruglov.

,,Ano, oslabené, ale pořád dokázali zblbnout a zabít člověka.“

,,Nemožné, vždyť tam šli dva lidi, kteří se dokázali vrátit. Ten druhý to vypnul.“

,,Bylo to vypnuté, ale říkám vám, vždyť to pořád pracuje. Dle mého názoru se jen zmenšilo pole působnosti. Proto je v okolí továrny bezpečněji. Uvnitř to ale je stejné peklo jako dřív.“

,,To není možné,“ zašeptal Sacharov.

,,Děláte si ze mě srandu? Jestli mi nevěříte, zkuste si to na vlastní kůži, ale já vám kurva říkám, že jestli vás nesežerou snorci, usmaží se vám ten váš vědátorský mozek na smažku o velikosti vlašského ořechu.“

,,Dobrá, dobrá, nečertěte se. Našel jste tam něco zajímavého?“

,,Nenašel jsem žádné dokumenty, tedy, žádné co by pomohli. Našel jsem pouze tenhle artefakt.“

,,Máminy korálky,“ řekl Kruglov a začal se po nich natahovat.

Dal jsem je od něj dál.

,,Uvědomujete si, že jsme zaplatili výlohy celé výpravy?“

,,Hovno výpravy, dali jste mi jeden chránič proti psionickému záření. Takový si dokážu sestrojit taky.“

,,Můžeme se nějak dohodnout?“ zeptal se Sacharov.

Změnil jsem výraz v obličeji na ten nejpřívětivější, který jsem dokázal.

,,Ale jistě, 15 tisíc.“

Oběma ta suma skoro vyrazila dech, ale je fakt, že byla na místě. Máminých korálků je nedostatek. Vědátoři a překupníci většinu vykoupili a než se nějaké vytvoří v anomáliích, to chvilku trvá.

,,Souhlasím.“

***

Nenakupoval jsem u vědců. Je to tam příliš drahé. Místo toho jsem se domluvil s Povinností, která hlídkovala před bunkrem, aby mě za litra dostali do baru. Za dvě hodiny jsem tam byl. Chudší o jednu tisícovku, bohatší o neocenitelný pohled barmana, když mě viděl.

,,Koljo? Ty nejsi mrtvý?“

,,Nejsem a pokud vím. Měl jsem tu u tebe své věci.“

,,No víš, je tu jistá komplikace.“

Chytil jsem barmana pod krkem a držel jsem ho i když mi Garik mířil na hlavu ákáčkem.

,,Je mi jedno jak, ale sežeň mi je zpátky. Zaplatil jsem ti deset táců za to, že mi tu zůstanou. Nedám ti ani rubl navíc, chci je zpět.“

Barman dal Garikovi určité příkazy. Když se chce, všechno jde.

,,Jo a až tu budou, rád bych u tebe nakoupil. Mám tu čtrnáct táců a potřebuju spoustu věcí.“

Barmanův pohled se změnil z nepřátelského na velice přívětivý a obětavý.

,,To se dá zařídit.“