Kapitola 1

Kopanec do žeber mi odebíral poslední síly, které mi zbývaly. Prasklo mi už i to poslední zdravé žebro, které se v mém polámaném těle náhodou zapomnělo.

,,Nedám,“ vydechl jsem.

Po dalším kopanci jsem začal dávit svoje vnitřnosti. Plival jsem ven krvavé chuchvalce, dokud jsem si z nich neudělal takový malý polštář. Chce se mi spát.

,,Našíj to do něj kámo, tohle nemá cenu,“ vykřikl jeden z tříčlenný party, která mě právě mlátila.

,,Dokud nám to nevyklopí, přece nesehnal tuhle vestu jen tak pro nic za nic.“

Snažil jsem se něco říct, ale jen jsem chrchlal, teprve po chvilce jsem dostal srozumitelnou větu.

,,Já ji našel.“

,,Jo ták! Našel? Děláš si ze mě srandu? Chcípni!“ S těmito slovy mě zkopl ze zabláceného svahu na kterém jsme stáli. Teda já ležel v křečích na zemi. Padal, jsme dolů a nechával se ošlehávat křovím. Byl jsem příliš unavený, abych s tím něco udělal. Dopadl jsem měkce. Nikde nikdo a mně bylo všechno jedno.

Probudil jsem se až pozdě v noci. Dost nebezpečné. Byl jsem pořád příliš unavený, ale postavit jsem se dokázal. Rozsvítil jsem kapesní svítilnu, kterou mám v tajném pouzdru. Ve stejném pouzdru mám i sirky a nově i artefakt Máminy Korálky. Trvalo mi dlouho, než jsem je našel. Za ně se dá koupit spousta věcí. Šel jsem asi deset minut, když jsem potkal 2 vědce z bunkru.

,,Profesore Kruglove, vypadá to, že tady je jeden v raném stádiu šílenství. Za to jistě může to záření z továrny.“

,,Vypadá velmi zuboženě. Bůhví co je to za stalkera.“

,,Budeme ho testovat?“

,,Já jsem živej pitomci. Jen mě nechte pár hodin vyspat, dejte mi jednu dvě konzervy a řeknu vám všechno.“