Mezi domovem, mezi láskou
Gronus byl jedním z mála, kterým se podařilo vypracovat se svými vlastnostmi a činy a nikoliv čistotou svého politického rejstříku. Žil v mocném Marsovském Impériu. Byl poměrně silný, protože všechen volný čas trávil v posilovně. Měl krátké černé vlasy, modré oči a bílé zuby, protože si je každý den čistil alespoň čtyřikrát denně. Měl svou vlastní loď a svou práci. Stal se Sběračem zdrojů. Prolétával asteroidovými poli a hledal důležité zdroje, které pak prodával. Platilo se poměrně slušně, a přestože nebyl Gronus nijak skromný, konto se plnilo. Nebylo to sice nic moc super, ale stačilo to. To bylo to hlavní. Zisk byl vyvážen rizikem. Úmrtnost Sběračů byla přes 70%. Přesto to byla práce více než potřebná. Naštěstí se mohl spolehnout na svou loď. Goliath K2 s výzbrojí poměrně slabou, ale díky několika vylepšením, které nainstaloval, neméně účinnou. Gronus měl dále něco co jiní ne. Měl svůj šestý smysl. Svoji intuici a jedny z nejlepších reflexů, které se za posledních pár let objevily. Skvělé dispozice pro Lovce. Lovci byli úplně jiní, než Sběrači. Lovili lodě cizích firem, vetřelců a pirátů. Lovili kohokoliv, kdo se jim ukázal v zaměřovači nebo byl na Černé listině, což byla taková celovesmírná prevence proti zlodějům. Gronus chtěl být odjakživa Lovcem, ale i na to potřebujete konexe a ty on neměl. Musel si vše zařídit sám. Cena byla vysoká.
***
Valeria byla tvrdá a nelítostná. Neuznávala neúspěch a u svých kolegyň a kolegů ho netolerovala. Měla černé vlasy až k ramenům, občas byl vidět malý zelený melír, který prosvítal. Nebyla nijak hubená, ale zase ani tlustá. Vše měla na správných místech, a proto ji mnohé pokládali za vyvinutou. Měla zelené oči a zeleně nabarvené rty. Valerie se stala Šlechtitelkou. Vyhledávala planetární zdroje a poté je pomocí Venušské technologie kombinovala a vylepšovala. Přinášelo to větší zisk a také díky tomu byly Venušské lodě účinnější než Marsovských drzounů a zkorumpovaných pozemšťanů. Hodlala udělat pro Královnu to nejlepší, co mohla a klidně by za ní položila život. Jenomže to se může stát každou chvíli. I když je Šlechtitel pod ochranou Královské armády, častokrát se heretikům podaří, dostat se na jejich výsostné území a likvidovat Šlechtitele a Kazatele. Kazatel byl zabiják. Šířil slovo Královnino po celém vesmíru. Valeria se už odmalička toužila stát Kazatelkou. Jenomže by ji musela jmenovat Královna a to prozatím nejde. Je příliš dobrá, aby se stala někým postradatelným. Jenomže nemožné se častokrát stane možným.
***
,,Centrála povoluje start. Čest Impériu, sláva císaři.“
,,Rozumím, Gronus Faith odlétá,“ odpověděl.
Gronova víra. Pěkné jméno pro loď. Jsem rád, že mě to jedné noci napadlo, pomyslel si. Uvidíme, co nám dnešní let přinese. Vyletěl z nákladového prostoru a pozoroval mapu. Dnes letí až na hranice. Doufá, že najde Terbium. V celém impériu ho je kritický nedostatek a byla za něj vyhlášena i bonusová uridiová odměna. Tu musí získat. Snad bude dost velká, aby za něj koupil generátor pohonu. Dorazil do cíle. Malé asteroidové pole. Prázdné. Nikdo zde není. Gronus začal s těžbou. Nacházel pouze Enduriové částečky. Žíla byla vytěžená, ale zbytky tu zůstaly. Pokud chce dnes vydělat, alespoň na zaplacení paliva, bude muset těžit jinde. Naťukal na narezlý komunikátor svou pozici, vydává se na území Venuše a nemusí se z něj vrátit.
***
Valerie právě skončila s rafinací Sepromu. Tento vzácný nerost je velmi cenný a také velmi užitečný. Nelze ho sehnat nikde jinde než v laboratoři. To Venuše na to přišla první, i když to mnozí heretikové zpochybňují. Nechala z něj vylisovat malou kostku, kterou přenesla do své lodi a vložila ji do generátoru. Nastartovala loď a letěla na hranice. Tam jsou nejlepší suroviny. Dnes je v kurzu Seprom a pokud ho chce hodně, bude na něj třeba sehnat hodně zdrojů. Jenomže to jinde než na hranici nepůjde.
***
Gronus dokončoval sběr Terbia. Letět na území Venuše byla skvělá volba. I kdyby teď odletěl, měl vyděláno na celý týden. Skvělá zpráva. Pokračoval dál. Jen aby nepotkal nějakou pozemskou jednotku nebo Kazatele. Umřít kvůli takové blbosti je smůla, ale slýchal příběhy, kdy Sběrači umřeli i za míň. Hlavně, když nedokázali splatit dluhy a lichváři je chtěli vykleštit. On dluhy neměl. Nenechal se nikdy zlákat půjčkou na 40% úrok, protože věděl, že by to nedokázal splatit. Znovu si pochválil svoji intuici. Přeletěl na další asteroid a čekal, jestli budou zisky stejně tak vysoké jako před tím. Když viděl rostoucí číslo na obrazovce, objevil se na jeho tváři úsměv.
***
Valeriina Vengeance přilétala mezi roj asteroidů. Měla zapnuté maskování. Asteroidy byly plné modré a žluté rudy. Skvělá kombinace. Další krok k úspěchu Venuše. Mapa zapípala. Měla červený kontakt. Snad to není nějaký Lovec nebo Nájemný vrah. Znamenalo by to spoustu problémů a ty si teď nemohla dovolit. Konečně ho uviděla. Goliath s pouze malou výzbrojí. Donutí toho parchanta nelézt na výsostné území matky Královny. Za pár vteřin ho měla uprostřed zaměřovače, ale prst na spoušti se nepříjemně chvěl. Tušila past. Přesto vše nakonec zmáčkla a z výmetnic začaly proudit paprsky intenzivního světla.
***
Gronus schytával další a další dávku. Začal s úhybnými manévry a snažil se dostat na dostřel. Vengeance ho má delší. Gronus Faith poskakovala pod přibývajícími zásahy, ale do zničení ještě měla daleko. Snad nebouchne motor, pomyslel si Gronus. Konečně byl na dostřel. Zmáčkl spoušť a vystřelil střely ABS. Snižoval štíty Venušské Vengeance a připisoval si je k sobě. Ta začala uhýbat a snížila tak i přesnost svých střel. Gronus na ní naletěl ze shora.
,,A mám tě.“
Gronus dostal zásah neznámou raketou. Loď byla poškozená a ztrácela výkon. Za chvíli bouchne. Musí se dostat pryč. Zamířil na pouštní planetu pod sebou. To je jeho záchrana.
Ještě vypálil zaměřovací rakety na tu Vegu a skočil do záchranného modulu. Modul narazil do písečných dun. Na planetu se dostal zdráv, ale modul je jen kouskem šrotu.
***
Valeriina loď už nemohla dál. Musela pryč. Vengeance neměla záchranný modul. Nezbývalo než to zkusit dolu. Ta pouštní planeta patří Venuši. Měla by tam být základna. To půjde, řekla si. Jenomže, tam dole je záchranný modul toho marsovskýho parchanta. Bude si muset svůj život ještě vybojovat.
***
Gronus se vydrápal z malého kráteru, který modul vytvořil při dopadu. Na obloze uviděl těžce poškozenou Vengeance, která letěla k zemi. Chtěl vědět, kdo mu zničil budoucnost. Zabije ho. Na sto procent. Proto měl u sebe krásně schovanou malou pistoli. Miluje svoji intuici.
***
Valerie přistála relativně nezraněna. Jenomže její loď je nenávratně zničena. Viděla tmavou postavu, která se k ní blížila pouští. Měla pro něj překvapení. Krátkou dýku, co měla v rukávu. Překvapí ho tím, že se k němu bude lísat a pak ho probodne. Měla na to dobré prostředky. Zrzavé vlasy až k ramenům a přitažlivou postavu. Kdyby chtěla, dokáže dostat do postele každého.
***
Gronus viděl, že ta postava je žena a docela pěkná. Jenomže to byl důvod všech problémů. Aktivoval svoji pistoli. Ta děvka se ke mně přibližuje, pomyslel si.
,,Valeria,“ řekla.
,,Gronus,“ odpověděl ji naštvaně.
,,Jseš docela chlapák,“ přivinula se k němu.
Věděl, že ho chce zabít. On už ji mířil na břicho a ona si toho nevšimla. Soustředila se na dýku, kterou mu chtěla vrazit do krku.
,,Za tebou je asi žoldáků, co jdou rabovat tvou loď. Neříkám to, abych odlákal tvoji pozornost, ale že nás můžou zabít oba. Takže počkej s tou dýkou a otoč se.“
Valeria mu nevěřila. To přece nemůže být pravda. Dostala se z horších situací. Jenomže v jeho hlase a očích bylo něco zvláštního, to ona pozná. Otočila se. Opravdu tam byly.
Spadla na zem. Ne vlastní vůlí, ale protože ji tam Gronus odhodil. Postřílel je. S přesností jakou nikde neviděla. Bylo na tom něco přitažlivého. Uviděla, jak jeden žoldák chce Gronuse praštit ze zadu. Hodila po něm dýku a žoldáka zabila. On dodělal zbytek. Za chvíli opět stáli proti sobě, ale na jejich postoji k sobě se něco změnilo. Nic nedokáže dát dva dohromady více než společný nepřítel.
,,Fajn, zachránil jsi mi život, ale já tobě taky, takže jsme si kvit,“ řekla mu.
,,Proč pořád ten vražedný tón? Nechce se mi tu umřít o nic víc než tobě.“
,,V tom případě ti doporučuji složit zbraň a možná tě při cestě na jednu z VRU základen tady na planetě nezabiju.“
,,Mám pro tebe špatnou zprávu,“ zasmál se. ,,Máš špatný souřadnice. Dostali jsme se na planetu Borkchan, tedy hraniční planetu Marsovského Impéria. Dáš mi ten nůž?“
Napřáhla ho.
,,Zkus mi ho vzít.“
V rychlosti ji nůž vystřelil z ruky. Měla štěstí, že zbraň byla skoro vybitá, jinak by její ruka byla rozleptána malými fotony.
,,Příště už to nezkoušej. Stanice je tudy, takže jestli nechceš zahynout žízní, běž tím směrem.“
,,Ty mně nevezmeš do zajetí?“
,,Strachovat se, jestli mi náhodou nevezmeš nůž a nepodřízneš mě ve spánku? To si radši dojdu do základny pro novou loď a pak si pro tebe doletím.“
Gronus měl všechny trumfy.
***
Nešli spolu, ale zhruba 100 metrů vedle sebe. Viděli na sebe, ale nehodlali sdílet svoji společnost. Ani ne za hodinu byl večer. I když měl Gronus zbraň, nehodlal spát. Ne celou dobu. Riziko, že se ta zelená čůza, jak si ji v myšlenkách nazval, v noci přikrade a podřízne ho ve spánku, bylo příliš veliké. Ulehl do jeskyně, nůž zahrabal pod sebe a lehl si na něj. Zkoušel nespat, ale nešlo to.
***
Valerie ho z dálky pozorovala. I když se, ji docela líbil, nemohla tomu rudému bláznovi dovolit, aby ji takhle znesvětil. Co na tom, že je na planetě marsáků. Nějak se odsud dostane. I když tomu sama nevěřila. Konečně ten parchant usnul. Kradla se k němu s precizností divoké kočky, hezky skrčená a hlavně pomalu. Nůž byl pod ním zahrabaný, není problém. Podhrabe ho. Klekla si vedle něj a začala pomalu odhrnovat hlínu. Písek byl udusaný, ale šlo to. Za chvíli to bude hotový.
***
Gronus se probudil. Nakonec to nevydržel. Cítil ji vedle sebe. Cítil, jak se snaží podhrabat pod něj. Musel něco udělat, nebo ho zabije. Chytil ji pod krkem a narazil ji na zeď. Chtěl ji zabít. Jenomže nemohl. Byla svým způsobem krásná. Také věřila přehnané ideologii, tak jako on. Potila se. Krapičky potu ji stékaly po obličeji rovnou na její dobře naplněný hrudník a zbytek těla. Pořád ji držel pod krkem. Stisk povolil, i když cítil, že musí udělat naprostý opak. Pustil ji.
,,Řeknu ti to jednoduše, vypadni a nevracej se. Nechci s tebou už nic mít. Chci se jen vyspat.“
,,A pokračovat v zabíjení mých lidí. To ti nemůžu dovolit.“
,,Hele, tím, že tě pustím riskuju, že se vrátíš do své lodě a začneš střílet na mý kámoše a druhy. Takže si sbal svých pět švestek a mazej.“
Teď už na sebe řvali.
,,Nedovolím špinavému marsákovi plenit naše území a pohrdat lidskou morálkou! Trhni si nohou!“
,,Nikdy jsem nikomu neublížil, jen v sebeobraně! Jsem Sběračem! Vypadni!“
Byla ochromená. Opřela se o stěnu jeskyně a klesla dolů. Strčila hlavu mezi kolena a začala slzet. Gronus vzal nůž a zahrabal ho níž. Díru poté zaplnil jak hlínou, tak svým tělem. Usnul.
***
Probudil se do chladného rána, tak už to v pouštích bývá. Ona ležela u stěny a třásla se zimou. Spala. Díval se na ni pět minut a pak na ni položil blůzu ze své kombinézy. Teď se třásl zimou on, ale jemu to bylo jedno. Pokračoval v cestě.
***
Probudila se obklopená teplou bundou. Byla to JEHO bunda. Byla zaražená jeho gestem. Patrně mu bylo jedno, že ona je odjinud. Jí to jedno není. Vyhrabala nůž. Pořád tam byl. To bude jeho smrt. Stopy byly čerstvé. Počká si na noc a pak udeří.
***
Gronus byl na pokraji sil. Téměř celý den pouze o troše vody. Už byl skoro u konce. Ještě den cesty. Čekala ho další noc a tentokrát bez kabátu. Proklínal se, že ji ho dal. Příště se na nějakou laskavost vykašle a bude myslet jen na své pohodlí. Našel si další jeskyni. Přemýšlel, jestli tu holku ještě někdy uvidí. Zaklel. Vzpomněl si, že ten nůž tam nechal. Vypadá to, že neusne.
***
Probudil se. Ano, probudil. Znamená to, že je živý. Co nečekal, že vedle něj sedí ta holka a on má na sobě ten svůj kabát, který ji dal ráno. Zjistil, že je stále ještě noc.
,,Jsem Šlechtitelkou. Sháním zdroje a pak je vylepšuji.“
,,Takže nestřílíš našince?“
,,Stejně jako ty.“
,,Víš, noci tu jsou poměrně chladné a tahle bunda je velká. Nechceš se ke mně přitisknout? Nebude nám zima.“
Za pár minut leželi v těsném objetí. Bylo to paradoxní. Oba nevěděli, že je ten druhý miluje, ale přesto si to užívali, jako kdyby byli mnohaletými kamarády.
Gronus se probudil první. Venušanka mu krásně vrněla v objetí a zdálo se ji nejspíš o něčem pěkném, protože se usmívala. Původně chtěl vydržet vzhůru, ale po chvíli zase usnul. Když se znovu probudil, uviděl její oči. Pozorovali ho se zájmem, nevěděl kdy, nevěděl jak, ale jejich ústa se během chvíli sblížili a zůstali tam pěkně dlouho.
***
Další den dorazili na základnu. Gronus ukázal svojí ID kartu a zaručil se za Valerii, která nechala své dokumenty v jedné jeskyni. Proklepli si jí, jestli není v databázi. Nebyla. Pustili je dovnitř.
„To bylo o fous,“ zašeptala mu. Přikývl jí.
Šli k hangáru a snažili si dojednat transport na nějakou neutrální planetu. Pilot jim slíbil místo, ale ohlásil vše veliteli stanice. Také se mu nezdálo, že Valeria má zelené melíry. Na některých planetách se za to i popravuje. Velitel s ním souhlasil. Vyslal komando, které je mělo prošetřit a případně dát do vazby. Gronus tušil nějaký podraz, ale nemohl si dovolit střílet. Skončili by u zdi dřív, než by tu pistoli vytáhl. Vrazil Valerii do lodě a zavřel dveře. Než cokoliv namítla, zamířil do kokpitu a startoval. Do lodě sice padlo pár výstřelů z laseru, ale naštěstí nešlo prostřelit štíty s tak slabou energetickou střelou. Než na něj začaly střílet kulomety ze základny, byl už dávno ve stratosféře.
„Máme dvě možnosti,“ řekl Valerii.
„Jaké?“
„Posadím tě do modulu na hranicích základny.“
„Nebo?“
„Nebo můžeš zůstat se mnou a přebarvíš si ty melíry načerveno.“
Valerie se zamyslela.
„Hele, jsi hodný, že mi nabízíš pomoc, ale ty vlasy si nepřebarvím. Vezmu si ten modul.“
„Fakt?“
„Fakt.“
Gronus jí zastavil na hranici. Než nasedla do modulu, políbila ho.
„Ztrátu ID karty asi budu vysvětlovat těžko, ale ty to budeš mít horší. Tebe můžou zastřelit.“
„Nezastřelí. Mám pár známých mimo impérium, ti mě rádi uvidí.“
„Když si to myslíš.“
Zamávali si. Poslala mu ještě jednu vzdušnou pusu. Oba si napsali identifikaci toho druhého. Dohodli si, že se přesně za rok setkají. Kdo ví, co bude za rok a kdo ví, jestli oba budou ještě naživu. Každopádně tahle epizoda jim změnila celý život a jen čas ukáže, jestli to bylo k lepšímu.