Kapitola 31

Kapitola 31 – Starý dluh

James byl rychlý běžec a při tomto poslední sprintu zužitkoval veškerý svůj potenciál, který měl ve svém těle. Nemohla ho zaskočit žádná náhodně ležící větev, žádný šlahoun liány, který by ho zbrzdil, ani kořeny pokryté všudypřítomným mechem, po kterých by uklouzl.

Přestože jediné co vnímal, byl utíkající Gasper, nezakopl a nezaváhal ani jednou. Trochu Jamese zaskočilo, že se nepokusil vzlétnout, tedy dostat někam, kam by za ním nemohl, ale asi mu bylo jasné, že tu vše skončí a tohle byl jen poslední akt jeho pudu sebezáchovy. Nedala se ovšem vyloučit možnost, že by se o to před poslední ranou z milosti nepokusil.

Vzdálenost, která je od sebe dělila, se každou sekundou zmenšovala. Gasper byl až příliš zvyklý pohybovat se po relativně čistém prostředí a to hrálo Jamesovi do karet.

Gasper znenadání zahnul do strany. James si ještě na okamžik všiml řeky, ale to bylo jen malé mihnutí a neměl čas to zkoumat. Naopak zamířil ke Gasperovi šikmo a už tak malou vzdálenost necelých patnácti metrů snížil skoro o polovinu. Pirát pak ještě zakopl o kořen a to byla Jamesova šance, zrychlil a dostal se k němu na tělo.

Pirát ho odrazil, ale pochopil, že jakmile se jen otočí, aby se pokusil uprchnout, okamžitě bude proboden. Proto zvolil druhou možnost a tou byl boj. Tasil svou šavli a jen tak tak vykryl druhý Jamesův výpad, který přišel velice rychle a skoro nečekaně. Chvíli na sebe zírali. Byli zaklesnutí v sobě, jejich kordy o sebe skřípaly čepelemi, a cítili na sobě dech svého protivníka.

James byl snad poprvé citově rozladěn. Jeho běžný pokerový obličej byl najednou pokryt kapičkami potu a zvrásněn vztekem. Zíral Gasperovi do očí a velice rychle v nich našel to, co hledal.

Strach. Vztek. Selhání. Pýcha. Klam.

                Odrazil od sebe pirátovo tělo a začali se obcházet, jako dva býci, kteří čekají, kdy do toho druhého budou moci zabořit své rohy. Zkoumali svého protivníka a čekali, kdo z nich udělá slabinu.

„Víš moc dobře, že jsem lepší než ty. Nedokázal jsi mě porazit před deseti lety, nedokážeš to ani teď.“

James upřel pohled ještě víc. Toužil umlčet ten zobák proti sobě, ale nedovolil si udělat hloupou chybu. Moc dobře totiž věděl, že Gasper mluví pravdu. Před deseti lety, kdy přišel čerstvě z Ib´xianu do Cervidasu, si spolu dali jeden takový duel. James byl tehdy čerstvý uprchlík a měl až přehnanou důvěru ve své schopnosti. Gasper ho považoval jen jako svou další oběť a potravu, protože jak se ukázalo, byl několikrát lepší než James a to jak v technice boje, tak i ve výdrži a stylu. Původně chtěl Jamese vykuchat a sníst, ale sotva ho vážně poranil na břiše, upřel do něj své tesáky a zakousl se do něj zobákem, změnil názor. Ponížení protentokrát bohatě stačilo, ale postačí i nyní? Určitě ne. Tohle byl boj na život a na smrt. Tohle bylo finále.

„Co se to s tebou stalo Jamesi? Udělali si tu z tebe domácí puťku a ty jim teď budeš oprašovat boty.“

                James si odškrábl zubem kousek tváře. Vycítil, že se Gasper příliš věnuje mluvení a snaží se odvádět pozornost jinam. Drobné zaškobrtnutí pak znamenalo dočasnou výhodu pro Jamese a ten se ji pokusil využít prudkým přímým výpadem. Gasper si toho ale vmžiku všiml a James byl nucen vrátit se do původní pozice před tím, než se stihl čepelí kordu alespoň přiblížit.

„Jednají tu se mnou lépe, než jsi kdy jednal ty,“ procedil skrz zuby.

                V duelech je zcela normální, že gryfové stojí. Jejich zadní končetiny jsou silnější než u poníků a jejich pařáty dovolují držet složitou rukojeť velice dobře. Lépe, než by se kdy povedlo těm nejzručnějším poníkům. James byl sice zemní poník, ale kord držel po gryfím způsobu. Pochopitelně měl rukojeť uzpůsobenou poníkovskému kopytu, tedy pevný kruh stažený páskem a s několika zasouvacími podpěrami, které umožňovali kord dobře ovládat.

„Na jak dlouho?“ zeptal se Gasper pohrdavě. „Možná tady, protože tě potřebují. Jakmile se vrátíte do Canterlotu, oškubou tě o všechno. Vím to moc dobře.“

                James neznal, co se Gasperovi stalo, a jak se vlastně dostal k pirátskému řemeslu. Vzpomněl jsi ale na jednu věc, co se mu kdysi stala. Zhruba před dvěma lety, když byl ještě u pirátů, zaslechl rozhovor za dveřmi. Bavili se tam o nějaké neúspěšné výpravě a tiše slavili bratrův návrat.

Teprve po chvíli kroužení kolem Gaspera si James dal vše dohromady. Jasper, vlastně před tím skoro na rok zmizel, Gasper pak na něj dlouho nadával, ale když se pak po roce vrátil, nedal na sobě skoro nic znát. Jasper byl vždycky ten chytřejší, co plánoval víc do budoucna.

„Jak Jasper na rok zmizel, on byl tady.“

„Bravo tupá hlavo. Myslel si, že když to tady pořádně omrkne a nastraží pár cestiček, například tu skvělou skrýš na té hoře, tak to tu pak budeme moci všechno převzít. Divím se, že to to došlo až tchhe-ď,“ při posledním slovu vlétla Gasperovi do tlamy malá muška a zaskočila mu. Gasper zakašlal, čímž na moment ztratil pozornost a James to vycítil a opět přímo zaútočil. Gasper stihl jen v posledním okamžiku uhnout, ale kord ho škrábl na tváři, vytvořila se tam malá rudá linka a začala z ní téct malá kapka krve. Další výpad Jamesovi už umožněn nebyl, neboť jeho kord byl vykryt spodním prudkým obraným sekem, takže se oba museli vrátit do výchozí pozice.

                Gasper si šáhl volným pařátem na tvář a svou krev olízl.

„To ti nezůstanu dlužen.“

                Rozhodl se převzít iniciativu. Nebyl ale tak blbý nebo pomatený, aby zaútočil bezhlavě. Hledal vhodné místo, kudy by mohl zaútočit a vyhnout se případnému protiúderu. Pamatoval si, že James byl vždycky slabý na té straně, na které držel kord. Udělal dva prudké skoky, čímž získal čtvrt vteřiny náskok a zaútočil na Jamesův bok. James se rychle otočil, ale Gasper náskok využil do posledního zbytku a sekl přímo. James na sobě neměl brnění a útok už nedokázal vykrýt zcela, ale zas tak závažné zranění to také nebylo. Přesto inkasoval sek do ramene a šrám byl mnohem několikrát hlubší než ten na Gasperově tváři. Navíc nedostal žádnou příležitost útok oplatit, protože Gasper se hbitým pohybem dostal na druhou stranu a zaútočil znovu. James výpad vykryl svým kordem, ale Gasper ho sekl pařátem a potrhal mu tak jeho kabát, který měl James na sobě už od té doby, co přistáli pár měsíců zpátky na pobřeží.

                James udělal kotoul a dostal se opět do stejné pozice jako před tím, tedy proti sobě a s dvěma metry odstupem. James se snažil najít nějakou skulinu, kudy by se protáhl a mohl zasadit Gasperovi nějaký silnější úder.

„Snad tě to nebolí?“ hrál si s ním Gasper.

„Rameno zakryji šátkem, ale ten tvůj ksicht si budeš muset nejmíň přemalovat. Vlastně se tím pro tebe nic nezmění.“

                Gasper se zamračil, skočil dopředu a udělal výpad, čímž ztratil svou výhodu odměřeného a hlavně klidného a precizního zabijáka. Udělal tu největší chybu, jaká existuje, dát průchod emocím. James sekl a Gasper nestihl útok na sto procent vykrýt. Stočil ale bod tak, aby mu „jen“ propíchl rameno. Gasper zařval, odtrhli se od sebe a znovu stáli v původním postavení.

„Proč se nepřidáš zpátky ke mně? Bude to jako dřív,“ začal Gasper smlouvat. „Mohu tě zahrnout zlatem, to co vážíš, ne, klidně dvakrát nebo třikrát tolik.“

„Proč myslíš, že bych tě měl poslouchat?“

„Mám triumf v kapse. Na druhé straně hory, kam nikdo nechodí, dokonce ani divoši tam nežijí, je tajný sklad. Je tam ukrytá vzducholoď. Utečeme a odletíme. Spolu to zvládneme. No tak, to už přece stojí za zmínku ne?“

                James tušil podvod, ale ani tak na něj nebyl připraven. Gasper prudce vystartoval a sekl. James nestačil úder vykrýt a skončil na zemi s hlubokým šrámem přes celou hruď. James udělal dva kroky zpátky a padl. Gasper, místo aby rychle přiskočil a podřízl ho, si byl jistý svým vítězstvím a vyčkával.

„Stejně se nic za těch deset let nezměnilo. Je mi líto, že se nezdržím, ale čeká mě jeden důležitý let.“

                Znenadání James vytáhl ze svého kabátu pistoli. Byla to malá kapesní pistolka, ale ze dvou metrů nemohl minout.

„Ale Jamesi, ty jsi přece čestný hřebec,“ řekl Gasper, kterému spadl nadřazený výraz a najednou se v objevilo poznání, že to bude on, kdo bude zabit. V poslední chvíli odhodil kord vedle do křovin a nasadil ten nejlaskavější výraz, jaký měl. „Nezabiješ bezbranného Jamesi, to přece není tvůj styl.“

                Džunglí se ozvala rána. Gasper s hrůzou sledoval zvětšující se ránu na své hrudi, jak z ní vytéká teplá krev, která padá na listí a hlínu pod ním. Ačkoliv chtěl, už nestihl nic říct. Jeho zničené tělo jen padlo na zem bez jakýchkoliv dalších okolností.

                James těžce vstal, natrhl Gasperovu čistou část košile a udělal si provizorní obvaz. Jen matně si pamatoval, kterým směrem přišel, ale věděl, kudy má jít. Gasperovo tělo nechal džungli.