Kapitola 25
Kapitola 25 – Plán překrývá jiný plán
Den po výslechu přišel dopis od Generála. Přinesl ho jeden posel, který ani nepočkal na odpověď a hned po předání odletěl zpátky. Sotva jsem si dopis přečetl, tak jsem pronikavě zaklel. Strong, který šel kolem, to uslyšel a vstoupil dovnitř.
„Co se děje?“
„Máme sestavit bojeschopnou jednotku a přidat se ke Generálovýmu výboji proti domorodé vesnici.“
„Co prosím?“
„Si to přečti, mám chuť to bojkotovat, ale když se to tak vezme, může nám to i hrát do karet.“
Chvíli jsem počkal, než si Strong Hoof všechno přečetl.
„To je taková blbost. Kdy vyrazíme?“ zeptal se.
„Ty nikam nejdeš. Zůstáváš tady, stejně jako Screw, Helm, Harvey a většina dalších. Vezmu s sebou jen několik vybraných poníků.“
Strong se cítil ukřivděně a dal najevo své překvapení.
„Proč nejdu taky?“
„Protože pokud tam musím být já a chci s sebou vzít Jamese, není tu nikdo jiný, kdo by se postaral o Osadu se vším všudy.“
„Jo takhle, necháváš si tu zálohu co?“
„Přesně tak. Pokud Generál selže, budeš muset ochránit všechny, co tu zbydou a ty v Dolu taky. Podle dopisu bere veškeré své zlaté jednotky.“
Strong Hoof zakýval hlavou.
„Koho teda vezmeš nakonec s sebou?“
„Jamese, Frankieho, Luciena, Zertushiho, Curtise, kterého musím vyzvednout v Ruinách, a Isabel.“
„Tu taky?“ zeptal se překvapeně.
„Je nevyužitá a chce boj. Včera se mi s tím svěřila. Tak ji beru s sebou.“
„No, jak myslíš. Doufám, že víš, co děláš, ale kecat ti do toho nebudu.“
Vzali jsme si vybavení, nabrali nějaké zásoby a pořádně prokleli Generála, když jsme vycházeli ven z Osady. Já měl ještě o starost víc, neboť jsem neměl pořádně jasný plán, který hodláme použít a musel jsem spoléhat na náhodu, pomoc ostatních nebo na to, že něco vymyslím za pochodu a na to poslední bych nejradši spoléhal ze všeho nejméně.
***
Požaduji, abyste se neprodleně připojil k útoku na vesnici divochů, o které jsem byl informován svými zvědy. Je vaší povinnost dodat mi tu největší vojenskou sílu, kterou můžete poskytnout, a očekávám, že vyrazíte bez zdržování. Já sám už jsem se svými na cestě. Pokud nedorazíte do zítřka do dvanácti hodin, přidám vaší zradu do obvinění, které vznesu u soudu, jakmile se vrátíme.
Generál Barclay Ailone, vlastním kopytem
***
S Generálovou skupinou jsme se setkali deset minut před koncem termínu, který mi dal v dopise. On byl sice trochu rád, že má další sílu, se kterou může počítat, když ale viděl ten nízký počet, nejistě se zeptal:
„Tak jste konečně dorazil s tou svou soldateskou? A kde jsou další? Snad vás není takhle málo?“
Spolkl jsem urážku o neorganizované vojenské skupině a potvrdil mu jeho dotíravou otázku, že nikdo další už od nás nepřijde.
„A co ten váš kapitánek? Mechanik? Vy jeden proradný parchante, měl jste přivést všechnu dostupnou sílu. Moc dobře vím, že jste tam mohl vzít ještě dalších třicet vojáků, ale vy jste je tam vědomě nechal! Za tohle budete viset, osobně se o to postarám.“
Během toho výčtu mě popadl za límec a plival mi urážky do obličeje. Setřásl jsem ho z těla a ohradil se:
„Požaduji, aby bylo vaše fyzické napadení uvedeno do záznamu. V mém hlášení bude určitě.“
„A kdo vám uvěří? Jakmile dovezu Izrit, soudci mi rádi prominou vše, co jim řeknu. Budu hrdina a vy, vy budete zrádce, který bude viset. Samotná Celestie dá od vás kopyta pryč.“
„Ještě jste ho nedovezl a stejně tak se postarám, abyste za své zločiny pykal. Dostanete spravedlivý trest.“
Odfrkl si.
„Jste neskutečně naivní. Cítím z vás staromódní výchovu jejího veličenstva. Myslíte si, že všechno má svůj řád a že dobří hřebci vždy zvítězí a naopak zlo bude vždy potrestané. Takováhle zaslepenost vás jednou bude stát život a doufám, že dostanu to potěšení sledovat váš pád do hlubin, vy jeden naivko.“
Pokrčil jsem přední kopyta a připravoval se ke skoku. Zčista jasna se tu objevil James, který mě uzemnil drcnutím vlastního těla do mého a povalil mě na zem.
„Je třeba neztrácet čas a vyrazit, pane Generále.“
Dotčeně jsem se na něj díval a pak jsem si uvědomil, že mi vlastně prokázal službu. Vstal jsem a dělal, jakože se nic nestalo. Generál se urazil, odfrkl si a řekl:
„Na to bych přišel i bez vaší pomoci, snaživče. Konec pauzy, pokračujeme.“
Dali jsme se do pohybu. James šel chvíli kolem mě a chtěl mi vysvětlit, že to udělal pro moje dobro, ale pochopil jsem ho a řekl mu, že se na něj nezlobím, naopak, jsem mu vděčný.
„Ta pozlacená hlava si myslí, že shrábne všechnu slávu sama a urážel i její výsost.“
„Všechno jsem to slyšel a mám to i zapsané. Teď se ale musíme soustředit na to, jak vybruslíme z této šlamastiky. Pokud byste chtěl, mohu nabídnout své služby.“
Pozvedl jsem pravé obočí a naklonil se k němu.
„Navrhujete mi, že zabijete Generála?“
„Nejen to. Zahladím stopy a bude to vypadat, jako nehoda nebo dílo divochů. Ručím vám, za absolutní diskrétnost.“
„To, co jste řekl, je skoro zrada.“
„Ne, pane. Je to jen přežití. Prozatím postačí, když si můj návrh promyslíte. Jakmile budete rozhodnut. Stačí, když mi řeknete a já už všechno zařídím.“
Bez jakéhokoliv dalšího slova jsme se od sebe oddělili, vyhnuli se všem podezřívavým pohledům od ostatních a šli dál. Čekala nás dlouhá cesta.
***
Když se celá výprava utábořila na noc (k nepochopení všech zkušených, Generál dovolil rozdělat oheň a několik nováčků to skutečně udělalo), James se pomalu vytratil ve směru odkud přišli. Dal si veliký pozor, zda ho někdo nesleduje, a když byl zhruba dvě stě metrů hluboko v džungli, zastavil se a rozhlížel se okolo.
K jeho očekávání mu na zádech přistála známá síla, která ho chvíli osedlala a skákala na něm jako rančer na býkovi na rodeu. Po pár vteřinách s ní praštil na zem a překulil ji na záda.
Věděl, že to byla Lierén už ve chvíli, kdy mu skočila na záda, ale byl rozhodnut ji trochu potrápit. Tak jako mnohokrát před tím, opět se mu zasunula čelem ke krku a trochu se začala mazlit a tak jako mnohokrát před tím, on se zase nechal obměkčit.
„Věděl jsem, že nás sleduješ.“
„Měli jsme snad dohodu.“
„Mohl si toho všimnout i někdo jiný.“
Odfrkla si stranou. James ji pak nechal zvednout, ona se oprášila a řekla:
„Nikdo neví, co má hledat. Kdy to spácháme?“
„Lord je nejistý. Myslí si, že je to protizákonné.“
„Tak se na něj vybodnem. Toho parchanta chci vidět pod drnem.“
„Není to zas tak jednoduchý. Ten atentát, lze-li to tak nazvat, by mohl znamenat, že bychom mohli být pod drnem my.“
Zasmála se, ale pak se hned utišila, neboť si uvědomila, že nejsou zas tak daleko od tábora.
„Chceš tím říct, že pokud Lord neřekne, nic se konat nebude.“
„Ano.“
„No tak ho přesvědč. Pohroz mu, uplať ho, zkus ho usměrnit, aby souhlasil,“ počkala, zda něco neřekne, ale James mlčel.
„Snad ho dokonce nemáš rád. Chtěli jsme je přece všechny zabít, okrást a vypadnout.“
„To bylo před tím, než naše jediná možnost, jak se dostat pryč, skončila na dně laguny.“
„Pfff, snad se najednou nebojíš o budoucnost.“
„Nerad bych si bral drobné dírou v truhlici, když mám na dosah klíč, abych ji otevřel celou.“
Tohle upoutalo Lieréninu pozornost.
„Poslouchám?“
„Pokud odstraníme Generála a dovedeme Lorda domů s nákladem Izritu, myslím, že nám z toho něco kápne.“
„Chceš spoléhat na almužnu od pomazané hlavy? Co je to s tebou?“
James se usmál.
„Četl jsem jeho záznamy a budoucí plány.“
„Ty ses mu hrabal ve věcech? To je konečně ten James, kterého znám. Co jsi našel?“
„Obchodní návrhy, záznamy z transakcí, příkazy k předčasným transakcím, výpočet odhadu nárustu ceny Izritu po příletu,“ řekl pak ještě několik dalších slov, kterým Lierén nerozuměla.
„A?“ dala najevo svou nevědomost.
„A to znamená, že nám připadá podíl větší, než kolik by nám káplo z vykradení celé Osady i s Dolem dohromady.“
„Takže hodláš všechno vsadit jen na toho mladíčka, který si pomalu ani ještě neuvědomil, že je v džungli a jde mu o krk?“
S drobným úsměvem si spokojeně zabručel.
„Podceňuješ ho a o to právě jde. Nikdo nevěří, že to bude on, kdo dovede expedici k úspěchu. Tím pádem naruší veškeré odhady obchodníků i investorů, a pokud se tak stane, budeme všichni bohatí. Je to, jako když vsadíš na závodníka s nejslabším kurzem. Jenomže tentokrát se postaráme o odstranění ostatních hráčů ze hry.“
„Takže přece jen budeme zabíjet?“
„Zabíjet se bude, ale musíme si počkat na správnou chvíli a já už mám plán.“