Kapitola 15
Kapitola 15 – Síla stroje a přírody
Z jedné chatky se začaly brzy ráno ozývat zvuky pracujícího mechanika. Screw Hammerhead po mnoha dnech konečně vstal na delší dobu než na pár minut a ihned přiložil kopyto k dílu. Jeho družka to neviděla ráda, ale on byl tvrdohlavý a nenechal se přemluvit, neboť byl rozhodnut, že dnes sestaví onen vrtací stroj, který má začít těžbu v Dolu.
Od svého předchůdce získal jen nějaké návrhy na stavební plány a některé součástky se podařilo spojit dohromady, takže musel začít se stavbou v podstatě od začátku. Naproti tomu pár součástek bylo špatně postavených a Screw musel přijít na to, jak k sobě budou ty další pasovat. Měl štěstí, že viděl věci trochu jinak a cokoliv se týkalo strojů, ho uchvacovalo natolik, že si nedovolil zastavit, dokud věc nedovedl do úspěšného konce.
Některé součástky, které očividně do stroje pasovaly, bohužel chyběly. Screw měl tušení, co by tam zhruba mohlo být, ale jeho možnosti byly omezené. Napadlo ho, že by mohl některé z nich vyrobit, ale vše bylo teprve v rané fázi a mohl se mýlit. Rozhodl se tedy s tím počkat a nadále se věnoval sestavě toho, co už měl k dispozici.
Nejprve bylo třeba si vše srovnat. Poněvadž bedny, kde byly pokyny k sestavě a identifikace všech součástí, byly ztraceny, musel nejprve vše přeměřit, identifikovat a to znamenalo moře mravenčí práce. Když byl sotva v půlce, vypršel mu jeho ranní náskok a začala se probouzet první ranní ptáčata.
Jako první se objevil Harvey, který musel vstávat, aby udělal snídani. Chvíli se na Screwa díval a pak promluvil:
„Ahoj, zkoušíš to dát dohromady?“
„Á, nazdar. Jojo, někdo už s tím musel trochu pohnout.“
„To je dobře, třeba se konečně situace trochu změní a budeme moci odsud rychle odjet,“ řekl Harvey skoro vystrašeně.
„Copak? Cítíš se tu nesvůj?“ řekl Screw pobaveně.
„To ne, ale radši bych byl dál od téhle džungle. Začíná mě děsit.“
„A to jsme ještě ani nezačali.“
Do chatky vstoupila Helm a ihned přejela Screwa zamračeným pohledem.
„Ty teda umíš povzbudit,“ pokárala ho. „Z toho si nic nedělej Harvey. Jsem si jista, že jakmile všichni přiložíme svoje kopýtko k dílu, budeme odsud dřív, než bys řekl švec.“
„Díky Helm. Já…asi bych měl jít ihned do kuchyně,“ řekl a rychle zmizel. Helm se za to ještě jednou káravě podívala na svého milého, který jen výmluvně pokrčil rameny a pokračoval ve své práci
Helm si sedla a pozorovala ho. Když jí to po několika chvílích přestalo bavit, naznačila mu, že by od něj něco potřebovala.
„Co se děje?“ zeptal se jí.
„No, víš…moje křídla začínají drhnout. Jak jsem je dlouho nepoužívala a taky se mi o ně neměl kdo starat,“ u té poslední poznámky se na něj usmála a mrkla,“ tak mi asi drobet zrezivěla.“
Screw k ní trochu lámavě přišel, koneckonců, ještě nebyl v úplně nejlepší kondici, objal ji a řekl:
„Hodláš využít služby Screwa Hammerheada?“
„Pokud k nim přidá i podpultový sortiment pro stálé zákazníky, pak jsem všemi kopýtky pro.“
Chatka měla i malý sklad na nářadí. Zamkli se v něm tak, aby je nikdo nerušil a na celou půl hodinu Screw přerušil své práce na stroji. Provizorní dílna se nacházela dál od ubikací, takže je nikdo neslyšel.
Opět nabuzen do další práce se vrhnul do přeměřování, a když byl po snídani hotov, začal skládat první díly. Nejprve musel sestavit základy rozvodového systému a motoru. To se mu podařilo snadno, ačkoliv obě zařízení obsahovaly hodně malých dílů. Screw si musel vzít svoje osvědčené čočky, které mu zlepšily pohled na malinké zákoutí jemného mechanismu, svítil malou baterkou na magické dynamo a už ho nic nerušilo v práci.
První problém nastal až u sestavy podvozku a koleček. Chyběly dvě trubky, jeden malý těsnící dílek a jeden spojovací díl ve tvaru kříže.
Screw si to všechno sepsal a zkoušel sestavit jiné části, od kterých měl nejvíce dílů. Začal s rypadlem, které mělo narubávat skálu. Všechny díly byly velice ostré a na mechanikových kopytech se po několika minutách práce objevily drobné krvavé šrámky způsobené chvilkovou neopatrností.
Když dostavěl rypadlo, začal s ovládacím panelem. Ten byl nejtěžší, ale to jen protože se musel napojovat na ostatní díly, což nyní nebylo možné. Nakonec, když se dostal do dalšího mrtvého bodu, ho nechal být a začal opět přemýšlet z čeho a jak vyrobit chybějící díly. Uprostřed džungle si tavící pec bohužel postavit nemůže, a i kdyby ano, neměl by potřebnou rudu, ze které by mohl vytvořit slitkové polotovary. Pak ho napadlo, že by mohl najít nějaký materiál v náhradních dílech nebo z trosek vzducholodě.
Na obědě se zeptal několika známých, jestli neviděli součásti z Aurory, případně jestli je rovnou nemají. Většinou ale odešel s nepořízenou, až jeden mladý plavčík řekl:
„Já jsem si schoval kus toho mosazného zábradlí. Dobře se s ním přenášejí náklady, třeba dřevěná vědra a tak.“
Screw se s ním ihned domluvil. Dal mu dřevěnou násadu, která poslouží úplně stejně, a převzal si mosaznou rouru. Měl štěstí, protože byla dutá. Pomocí magicky poháněné brusky odřezal předem naměřené kousky a začal z nich vyrábět potřebné díly. Některé z nich musel svařit, aby držely pevně, ale byl v tom byl velice znalý již z dřívějška, takže mu to nedělalo velký problém. Musel si ale vypůjčit černé brýle od jednoho z pilotů Vážky, neboť ostrý plamen by mu poškodil oči.
Jakmile se začalo stmívat, byl Screw sotva v půlce. Celé odpoledne řezal, svářel a brousil a vyrobil sotva polovinu dílů, které měl. Skončil chvíli poté, co se setmělo úplně. Ještě pozval Helm na prohlídku křídel při svíčkách a opět spolu nějakou dobu zůstali v místnůstce na nářadí, který se stal jejich tajným šmajchlkabinetem. Bylo příjemné být opět spolu i jako milenci, ne jen jako obětavá dobrovolná sestřička a nemocný pacient.
„Copak jsi dnes dělala zajímavého, drahá?“ zeptal se jí. Seděli spolu na posteli ve své chatce, oba měli v kopytech něco dobrého na večer. Čerstvé kokosy.
„Pomáhala jsem sepisovat zásoby, které přinesli ti stopaři. Frolda tam poslal další a možná se tam zřídí i stálá hlídka, ale to jsou zatím jen dohady. Hřebců máme příliš málo.“
„Aspoň už nemusíme šetřit jídlem a to kokosové mléko je lahůdka.“
„Delikatesa,“ řekla Helm, která se napila z jednoho čerstvě vychlazeného hned po Screwovi.
Oba vypili kokos až do dna a pak i vyškrábali nožem měkkou část slupky zevnitř, kterou ihned schroupali.
„Jaký máš plán na zítřek?“ zeptal se Screw dál.
„Stejný jako na dnešek, zatím se jen shromažďují zásoby a čeká se na tebe drahý.“
„Jistě je víc věcí, které je třeba udělat.“
Helm ho rýpla do boku.
„Jsi prostě šneček.“
„To po celém dni dřiny rád slyším,“ řekl drobet uraženě a lehl si.
„Ale no tak. Snad mi tu nebudeš hrát uraženého. Dneska jsi byl velice pilný hřebeček,“ popíchla ho ještě a ulehla vedle něho. Tedy, spíše na něj.
„Jsem rád, že alespoň někdo ocení mé služby,“ řekl, když ho kompliment zahřál u srdce.
„To ano, i když pochybuji, že by někdo stál o tvé nadstandardní služby,“ uchichtla se Helm.
Oba dva se usmáli a políbili se na dobrou noc. Za dnešek se udělalo hodně práce a bylo třeba opět nabrat síly.
***
Crystal Clear a Flash Idea si udělali procházku kolem Dolu s cílem najít nějakou zajímavou faunu. Těch procházek už udělali víc, ale tentokrát šli bez doprovodu, který by je zdržoval. Plukovník sice namítal, že nikdo nesmí bez doprovodu odejít, ale to je vůbec nezajímalo a jednoho rána se prostě vytratili.
Po několika hodinách se objevili na dosud neznámém místě, které okamžitě začali pečlivě prohlížet.
„Podívejte, kolego, Macrocula Vacinae, velice vzácný výskyt,“ řekl Crystal Clear. Flash Idea zajásal, zapsal si vše do deníčku a narovnal si drobné brýle, které mu poposkočili dopředu. Crystal Clear si zatím vyndal skleničku, do které květinu opatrně vložil a pak ji uzavřel korkovým víkem. Po chvíli hledání promluvil Flash:
„Hele, zde je Galileo Hopura, velice jedovatá zelená květina, zcela ojedinělý výskyt.“
„Máte pravdu, opravdu je to Galielo Hopura. Nevěřil jsem, že ji někdy uvidím. Musíme okamžitě vzít vzorek,“ řekl a vyndal skleněnou nádobu, do které pak pečlivě a opatrně vložil květinu i s téměř nepoškozeným kořenem.
Chvíli hledali dál, až Crystal Clear našel zcela nový a neznámý druh. Několik momentů se přel se svým kolegou, zda se jedná o tu nebo onu květinu, až došli k jasnému závěru, že tuto květinu dosud nikdo nezaznamenal a je tedy na nich vzít vzorek a také ji pojmenovat.
„Dovolte mi, abych tuto květinu pojmenoval po vás. Bude mi velikou ctí, vychloubat se na Hlavním Equestrijském úřadu pro botaniku, že jsem jako první objevil Flashus Ideae,“ řekl Crystal Clear. Druhý profesor mu ale oponoval.
„Ne, ne, ne. To mně bude ctí, pokud se budu moci vychloubat na Hlavním Equestrijském úřadu pro botaniku, že jsem jako první objevil Crystalius Clearae.“
„Ale no tak, pane kolego.“
„Ne, já na tom trvám.“
„Já ale také.“
Do deníku s přesným popisem květiny a jejím nákresem byl po hodinové debatě napsán název: Flashus Ideae Crystalius Cleara.
Na zpáteční cestě se Flash Idea zdvořile omluvil:
„Omlouvám se drahý kolego, ale tělní povinnosti mě volají. Pokud dovolíte, odskočil bych si na pár minut.“
„Není třeba spěchat, vezměte si kolik času potřebujete. Počkám zde.“
„Snad byste mohl počkat o kousek dál, to víte, nerad bych obtěžoval.“
„Nic se nestalo, pochopitelně to patří k životu.“
„Děkuji vám za pochopení. Hned jsem hotov.“
Za pár minut byl Flash Idea opět zpátky a spolu s Crystal Clearem se vrátili do Dolu. Plukovník jim sice vyčetl, že nešli se strážným, ale to jim bylo jedno. Jejich batoh vzorků je naplňoval uspokojením a ještě dlouho o něm mluvili, dokud nešli spát.