Kapitola 9
Kapitola 9 – Trosečníci
Nahrávka číslo 42, soukromé datování číslo 8
Kapitán Strong Hoof
Paluba lodě Aurora
Nahrávající je kapitán Strong Hoof a nahrávám na společný fonograf. Před několika dny jsem se s Lordem dohodl, že vojín Patrick Kelly v co nejkratší době transportován zpět do Canterlotu a jeho podíl na expedici bude zrušen a to včetně dosud odpracovaných hodin. Tímto pak bude zproštěn jakýchkoliv dalších trestů…tedy, pokud neprovede něco dalšího. Dále, všichni důstojníci na palubě se shodli, že moje jednání popsané ve společné nahrávce číslo 41 bylo oprávněné. Expedice po vyřešení osobních sporů, problémů se sabotérem a stavem zásob pokračuje nadále v cestě.
Nahrávání končí.
***
Strong Hoof seděl na gauči a pil ranní čaj. Chtěl si odpočinout trochu v soukromí a vyhnout se tak nejapným poznámkám a hlavně případným konfliktům. Nechtěl už další bitky, ačkoliv ta předchozí byla nezbytná a oprávněná. Nyní ukázal svou sílu a to samozřejmě udělalo mezi posádkou dojem a tak trochu i obavy a závist.
Pomalu se protáhl, ochutnal čaj a natáhl se na pohovku. Má ještě několik minut čas, pak se zvedne a přijde na můstek, kde pokusí ulehčit práci Helm a spočítá některé důležité údaje, například kolik dní ještě bude trvat cesta a jestli není chyba v nastaveném kurzu. Teď si ale užíval svých pár okamžiků volna.
„Strongie?“ zeptala se Jessi, která byla od onoho incidentu v jeho posteli a nechodila ven.
„Ano, lásko?“ zeptal se, aniž by se zvedl z pohovky.
„Mohl bys sem přijít?“
„Copak se děje?“ řekl. Ještě pořád byl na pohovce.
„Prosím.“
Povzdechl si, ale vstal a přišel.
„Lehni si sem ke mně.“
Protočil oči, opřel se o futro dveří a protestoval:
„Lásko já…“
„Prosím.“
Tak jako mnohokrát, ani nyní nedokázal odolat, když o něco prosila a nebyla to těžká dřina. Lehl si k ní a čekal, co se bude dít dál.
„Obejmi mě prosím.“
Aha, tak o tohle jí šlo, pomyslel si. Od toho incidentu, kdykoliv měl čas, byl tu s ní, hladil ji, konejšil a objímal. Snažil se ji přivést na jiné myšlenky a přesvědčit ji, že se o vše postaral a mají to za sebou. Psychický stav Jessi se každou hodinu zlepšoval. Ačkoliv to byly sotva dva dny, co se tak brutálně porval s Patrickem.
Objal ji a zjistil, že se celá třese zimou. Rozepnul si vestu a i přes to, že leželi v posteli, přikrytí peřinou, tak ji jí přikryl. Studilo ho to, ale držel se statečně.
„Zlato já…“ řekla.
„Neboj, to je v pořádku. Hlavně, že si celá a tady se mnou.“
„Ne, takhle jsem to nemyslela. Chtěla bych tě o něco poprosit.“
Odmlčela se a chvíli se rozhodovala, jestli o má udělat nebo ne.
„Potřebuju…rozveselit. Ne, takhle jsem to nechtěla říct…já totiž. Chci alespoň na chvíli myslet na něco hezkého.“
„Co máš na mysli?“
„Pomiluj se se mnou.“
„Lásko?“ zeptal se překvapeně.
„Prosím.“
Strong Hoof občas udělal výjimku i pokud Jessi prosila o těžkou práci. Tohle sice bylo fyzicky namáhavé, ale zatraceně příjemné, přesto se mu do toho nechtělo. Na druhou stranu, nedokázal se dívat na svou milou, pokud je smutná a vyčítal by si, že jí nepomohl, když měl tu možnost.
To ráno přišel kapitán na můstek o půl hodiny později než obvykle, ale nikdo se na nic neptal. Všichni věděli, že se musel postarat o Jessi. Možná, že kapitán svým brutálním zákrokem vůči Patrickovi ztratil oblíbenost u některých členů, na druhou stranu, u jiných si ji získal právě svou skvělou péčí o svou milenku, i když se v podstatě jednalo o bývalou děvku z bordelu.
***
Vzal jsem Lily do pozorovacího stanoviště na předku lodě. Odtud nám zavolal pozorovatel, že vidí atol, odtud je nejkrásnější výhled z celé lodě. Prosklená kupole, telefon na můstek, kožené sedačky. Skoro jako dělané, pro naši romantickou chvilku. Poslal jsem pozorovatele pryč, ať si zatím odpočine, že se o to postaráme my dva. Po tak dlouhém stereotypu by Lillian mohla ocenit trochu větší výhled.
„Vím, je to jen moře, ale bude to lepší, než koukat na stěny kajuty, palubu nebo balon s héliem, nemám pravdu?“ řekl jsem, když jsem ji usadil a nalil nám dvě skleničky bílého vína.
„Máš,“ odpověděla mi a upila. Pak si uvědomila, že by si měla nejprve ťuknout a na něco bychom si měli připít, takže pak ještě dolila a přiťukli jsme si na hladký průběh výpravy.
„Slyšela jsi, jak Strong Hoof zmlátil jednoho vojáka?“ zeptal jsem se.
„Tys to neviděl? Myslel jsem, že jsi byl u toho.“
„Ne, kontroloval jsem nějaké věci v knihovně a ve skladu, co se stalo? Ty jsi tam byla?“
Přikývla a upila.
„Prý přišel k jednomu hřebci a bez jakýchkoliv slov se začali rvát. Ten voják ohrožoval Jessi.“
„Co jí udělal?“
„Ubližoval jí, dělal nemístné návrhy a nerespektoval, že je kapitánova.“
Také jsem se dlouze napil.
„V tom případě se nedivím, že to udělal. Strong Hoof je kliďas, ale za tohle bych se s tím vojákem pral taky. I když, já bych asi vše urovnal přes autority a kopyty někoho jiného. Nejsem takový silák jako Strong.“
Naklonila se a políbila mě.
„To ano, ale i snaha se počítá. Navíc, jak tě znám, ty bys vše určitě potom zařídil.“
„Znáš mě dobře, přisvědčil jsem.“
„Co kdybychom si zatančili?“ navrhla. „Přinesu gramofon.“
„Ne, přinesu ho já,“ řekl jsem a mrknul na ni.
Když jsem se vrátil, Lily právě zírala do dálky. Postavil jsem ho na stoleček vedle křesel, dal do něj desku a položil jehlu.
„Ich hab an dich gedacht…als der Tango Noturnooo…“
„Krásná píseň,“ řekla.
Stoupli jsme si na jediný volný plácek před křesly a začali tančit něco na způsob ploužáku. Tancovali jsme takhle, dokud neskončila deska.
„Já ji přehodím,“ nabídl jsem se. Zatímco jsem ji dával na druhou stranu, Lillian vykřikla.
„Něco tam je!“
Přišel jsem k ní a podíval se tam, kam mi ukázala. Měla pravdu, něco jsem tam viděl. Okamžitě jsem zvedl sluchátko a zatelefonoval vše na můstek.
„Kapitáne, vidím objekt na hladině…“ podíval jsem se na značenou stupnici, která byla vyrytá na dřevěném rámu, „třináct stupňů čtyřicet šest vteřin první segment.“
„Moment, tohle není Johny, Froldo, jsi to ty? Kde je pozorovatel?“
„Je venku, jsem tu s… to je jedno, zkusíme to prozkoumat.“
Zamkl jsem náš úkryt a nechali si dohrát i druhou stranu desky.
Po konci desky jsme uklidili gramofon a šli se podívat na to, co jsme vlastně našli. Byl to člun se dvěma trosečníky. Manželským párem ve středních letech, patrně šlechtického původu.
Okamžitě jsme jim se Strongem nabídli pohoštění v mé kajutě. Do té kapitánské, která by byla pro podobné účely vhodnější, je Strong nechtěl vodit, kvůli Jessi.
„Nedokážete si představit…“ řekla madame, zatímco se napila vody, „jak to tam bylo hrozné.“
Harvey připravil suši a nějaké sladkosti a samozřejmě víno, čaj a vodu. Oba manželé byli ukrutně hladoví a vyprahlí, nicméně nevypadali, že byli na volném moři dlouho. Možná den, nebo dva. Jakmile dojedli, tak jsem se jich na to zeptal.
„Máte vskutku pravdu, mylorde. Jsme na moři sotva den a půl, avšak zcela bez zásob a nebýt vás, určitě bychom zemřeli.“
„Nebo by nás našli oni,“ dodala madame.
„Kdo oni?“ zeptal se Strong Hoof.
„Piráti,“ řekl hřebec. „Naše vzducholoď byla přepadena piráty. Cestovali jsme zrovna ze země zvané Neighpon a bohužel jsme cestu nedokončili. Piráti mají skrytou základu tady kousek.“
„Mohlo by to znamenat ohrožení pro celou výpravu,“ řekl jsem kapitánovi. Bylo to spíš ale jen konstatování, neboť on si to uvědomoval také.
Dohodli jsme se, že cíl naší cesty bude nezměněn, ale na lodi bude zvýšena pohotovost. Šlechtice pošleme poté zpátky při první možné příležitosti, tak jako jsme se dohodli o Patrickovi. Šlechtici dostali vlastní kajutu (vyklidil se jeden menší sklad a vše se zařídilo z drobných přebytků, já přišel například o křeslo a stolek). Naštěstí, poté, co jsme vyplenili jeden podmořský šelf od řas, nebyla nouze o potraviny. Měli jsme přebytek.
Ten večer jsme měli zajímavé diskuze. Manželé vyprávěli o tom, kdo že to vlastně jsou a co dělají. Vlastní továrnu na drobné kovové doplňky. Nýty, šrouby, matky, ozubená kolečka, tyče. Firma prosperovala. Jeli právě zařídit detaily ohledně filiálky v Neighponu, ale jejich zpáteční cesta se bohužel nevyvedla. Až se vrátíme, nabídli nám prohlídku továrny a i nějaké finanční ohodnocení. O odměně jsme mluvili neradi, brali jsme to jako pomoc novým přátelům v nouzi.
Načali jsme zásoby šampaňského. Ve skladu už zbyly jen dvě bedny. Jedna pro speciální příležitosti jako je tato a druhá pro oslavu šťastného příjezdu. Většina luxusních doplňků a náhradní díly se přivezou až při druhém přeletu.
„A jaký, že je vlastně cíl vaší cesty?“
„Cervidas, bohužel nemohu sdělit podrobnosti.“
„Vypadáte mladě na to, že velíte celé výpravě,“ řekla už trochu podnapile.
„Jsem svěřenec Princezny Celestie, jsem si jist, že by si mě nevybrala, pokud by, řekněme, nevěřila v mé schopnosti. Prokázal jsem je během příprav. Bojovali jsme s piráty, zajistili logistiku a překonali i několik problémů na cestě. Jmenovitě problém s potravinami. Některé se zkazily,“ řekl jsem a vzápětí toho litoval. Neměl jsem mluvit o těch potravinách. Aspoň, že jsem neřekl nic o sabotérovi, který je ve vazbě, tedy pokud jsme trefili toho správného poníka. Chudák James, sotva našel manželku, hned o ni zase přišel. Tedy, alespoň na nějakou dobu.
„Tak proto tu je samé suši a suflé,“ řekla madame.
Bavili jsme se takhle ještě pár hodin a pak jsme usoudili, že je čas jít spát. Když jsme ulehali do postele, byla to pro všechny šťastná chvíle. Zachránili jsme dva dobré poníky a získali nové přátele. Mě, Stronga a ještě několik dalších však tížila myšlenka na piráty. Pokud nás najdou, ubráníme se? A pokud ne, dokážeme alespoň utéct?
Kdo ví…