Kapitola 8

Kapitola 8 – Výslech

Nahrávka č. 14

Lord Frolda val Hallen

Paluba lodě Aurora

Nahrávající je Lord Frolda val Hallen. Po nedávném incidentu se zavedlo stanné právo. Jedná se o nouzovou situaci, která ale není dlouhodobě udržitelná. Pokud budeme i nadále přitvrzovat podmínky, posádka se vzbouří. Situace se od nahrávky číslo třináct značně zhoršila. S kapitánem a Jamesem se pokusíme podniknout razantní kroky k nalezení toho sabotéra, který poškodil naše zásoby a shodil mě do oceánu, kde jsem se málem utopil. Poznámka k mému osobnímu stavu, situaci jsem konzultoval s palubním lékařem a dle něj vypadám v pořádku. Občas se mi ale špatně dýchá a motá se mi hlava. Pokud se situace nezlepší, budu zdravotně indisponován a velení převezme kapitán Strong Hoof.

Nahrávání končí

***

„Proto opakuji, že je nesmírně nezbytné, abychom toho sabotéra vypátrali před tím, než odletíme od atolu. Navrhuji spustit kotvu, dále sbírat řasy, ačkoliv i teď jich máme dost a vypátrat, kdo to byl. Navrhuji začít u každého člena posádky zvlášť,“ dokončil jsem monolog na můstku.

                Kolem mě byl Screw, Helm, Strong, James, Tarn a Harvey s Isabel.  Můj nápad se jim nelíbil, ale nezbývala jim jiná možnost. Museli připustit, že mám pravdu a proto jsme se dohodli, že vyslýchat budeme v jedné kajutě u vazby. Strong poslal pár námořníků, ať připraví věci a také jsme se dohodli na sestavení komise. Já, Strong, James a Helm.

                První kdo byl vyslýchán, byl Screw. Musel ještě zpátky do strojovny, aby čistil stroje, které díky ukotvení nepracovali, a opravil případné nesrovnalosti. Náš dialog byl poměrně stručný a jednalo se spíše o formalitu, aby si zbytek posádky nestěžoval na protekci. Ptali jsme se ho například i na chování jeho podřízených, ale za každého se osobně zaručil. Několik z nich znal i z dřívějška, z Canterlotu.

                Druhý na řadě byl Harvey, jehož výslech byl největší a nejproblematičtější. Poněvadž pracoval v kuchyni, tak sice znal všechny a věděl, kdo se s kým stýká, ale neměl ucelené informace a my tak mohli kompletní teorii stavět pouze na domněnkách. Když jsme dali hlavy dohromady a sepsali vše na papír, věděli jsme jen hrubé základy toho, kdo s kým. Propustili jsme Harveyho, aby mohl jít vařit a upozornili ho, že si ho nejspíš zavoláme znovu, tentokrát už ale kvůli detailům.

                Pak pod našimi spáry prošla Isabel, Tarn, Louis a nakonec jsme skončili u Lierén. Přemýšlel jsem, jestli nemám Jamese toho výslechu ušetřit, ale trval na tom, že u toho chce být. Já se šel napít vody a nadýchat se čerstvého vzduchu, protože se mi začala ukrutně točit hlava a s přihlédnutím k mému zdravotnímu stavu jsem o sebe musel dbát. Když jsem se vrátil, tak se teprve začínalo.

                Musel jsem uznat, že James si uměl vybrat. Lierén byla opravdu poměrně exotická klisna a vypadala k světu. Sice toho musela zažít hodně a zkoušet ji svést by bylo stejně lákavé, jako se strávit noc v kleci s hladovou lvicí, ale byla opravdu vitální a šla na pohled. Tyhle myšlenky spláchl první doušek mentolového sekaného čaje, který mi ohřál tělo a opět nastartoval mé mozkové buňky. Rozhovor s ní se ale poměrně vlekl, neboť nechtěla moc mluvit.

„S nikým se nestýkám, jídlo mi nosí James a jsem pouze ve své…jeho kajutě,“ odsekla.

„Když ses ale dostala na loď, byla jsi celou dobu ve skladu. Nezavadila jsi třeba nožem nebo něčím ostrým o nějakou káď?“ zeptala se Helm.

„Ne, nedostala.“

„Měla jsi s sebou nějaké písemnosti? Nebo důkazy, které by prokázaly tvou nevinnu?“ promluvil Strong Hoof.

                Při zmínce o písemnostech sykla. Asi jsme uhodili na správnou strunu.

„Takže měla,“ konstatoval jsem.

„Ještě si píšeš deník, Lierén?“ zeptal se James naprosto nečekaně.

                Sledoval jsem to. Poznal, v jejím výrazu, že ano deník si stále píše. V její tlamě se v mžiku objevil nůž a skočila rovnou na Jamese. Ten byl ale v boji jeden na jednoho profesionál a troufnu si říct, že i lepší než ona. Navíc, ona byla zmatená a ovlivněná emocemi. Strhl ji na stranu, tak, aby nikomu nemohla ublížit a držel jí hlavu na podlaze. Zakřičel jsem na stráže, ať ji uvrhnou do vazby. Nakonec ji tam James dostal sám.

                Dohodli jsme se, že ji pak vyslechneme ještě jednou a zkusíme se Harveyho pak zeptat, jestli neví něco o deníku. Pokračovali jsme s výslechem dalších členů posádky, Crystal Eyeho nevyjímaje. Byl docela naštvaný, ale jakmile jsme proklouzli několika formalitami, shodli jsme se, že on to nebyl. Z nějakého důvodu má osobní zájem o to, aby se loď dostala do Cervidasu v pořádku. Tedy, alespoň on.

                Vyzpovídali jsme i oba profesory, což byla jedna z nejtěžších částí celého výslechu. Pořád mluvili jenom o technice a téměř nikdo jejich učeným blábolům nerozuměl. Crystal Clear se nakonec zeptal, jestli někdo nemá brýle, protože mu chybí čočka. Bohužel jsme mu nemohli posloužit, ale Strong Hoof slíbil, že to zařídí. Když už byl skoro večer, tak jsme si zavolali Harveyho.

„Víš něco o deníku té asijské lovkyně?“

                Váhal s odpovědí.

„Já…jsem ho našel. Byl ve skladu, ještě před vytopením. Nechal jsem si ho přeložit v knihovně a po nocích ho občas čtu,“ řekl s velice trapným pocitem vinny. „Netušil jsem, že by to mohlo někomu ublížit,“ dodal.

„Nikomu to neublížilo, nedělej si zatím starosti,“ řekl Strong.

„Harvey, to je ta věc, co sis nechal překládat, když ses dal dohromady s Isabel?“ zeptala se Helm.

                Smutně přikývl. Helm se praštila do čela kopytem a zaklepala.

„Máš ho u sebe? Mohl bys nám ho prosím přinést?“ poprosila ho.

„Ale jo, klidně,“ odpověděl. Otočil se a odklusal pro něj do své kajuty. Jakmile otevřel dveře, skoro vyjekl. Celá jeho kajuta byla přeházená, oblečení vyházené ze skříní, knihy na zemi, šuplíky ze skříněk byly také mimo svou běžnou lokaci a všude panoval jeden velký neskutečný bordel. Zkusil se ještě podívat po posledním místě, kde deník nechal, ale nikde ho nenašel. Tryskem doběhl zpátky a ještě zadýchaný ve dveřích vyhekl:
„Vykradli mě!“

                Celou věc jsem komentoval třemi slovy:

„A jsme nahraní.“

***

                Spolu se zbytkem komise jsme se několik desítek minut přeli o tom, jaký trest padne na Lieréninu hlavu. Přemýšleli jsme o vězení, vysazení na člunu nebo dokonce i o popravě (poslední možnost podporována nejméně). Já jsem trval na vysazení, ale ostatní se mě snažili přesvědčit, že pouhé vězení by mohlo stačit. Nakonec jsme tuto možnost přijali. Dále jsme se dohodli, že zpřísníme ostrahu a některé zvyklosti, ale jinak věci navrátíme do původního stavu dění.

                Po vypracování detailů se Strong Hoof odpojil, zkontroloval spolu s Helm, která také odešla, dění na můstku a odešel pak do své kajuty. Já jsem mezitím ještě chvíli diskutoval s Jamesem některé věci o Lierén a pak jsem odešel do kajuty se slovy:
„Jamesi, Lierén vypadá na pěknou klisnu, ale byl bych rád, abys na ni dohlédl. Je tu pouze na tvoji zodpovědnost, a pokud se prokáže, že to byla ona, nejsem si jist, že vás oba dokážu ochránit.“

                Kapitán přišel do kajuty. Scarlet Jessi tu teď nebyla. Nejspíš, šla něco zařídit do kuchyně, prádelny nebo tak. Strong se natáhl na pohovku, začal přemýšlet o předchozích a nadcházejících událostech a lenošil. Scarlet Jessi přišla za hodinu. Vypadala docela ztrhaně.

„Ten náfuka Patrick. Snažil se mě přesvědčit, že je lepší milenec, než ty,“ řekla.

                Strong se na ni podíval.

„Co tím myslíš?“

„Chtěl mě svést. Občas si mě kdysi zaplatil u Jindyho Jamese a teď dostal chuť získat některé věci zadarmo. Nadával na tebe a snažil se mě přesvědčit, že jsi jen uhlazený náčelníček pod Lordovou taktovkou. Jste jako dvě hříbata, hrající si na válku, říkal.“

„A co si myslíš ty?“

„No samozřejmě jsem ho poslala do neslušných míst. Poté, co jsi mě dostal z toho nevěstince jsi jediný hřebec, o kterého mám nadále zájem,“ řekla, přišla k němu, objala ho a dala mu pusu na čelo. Strhl ji na sebe, takže přepadla přes opěrátko u pohovky a lehla si na něj. Začala ji svlíkat, což ona vzala trochu neochotně. Pak, když ji sundal košili, tak uviděl podlitinu na rameni.

„To ti udělal on?“

                Donuceně přikývla a začala slzet.

„Kdy to bylo?“

„Včera,“ odpověděla.

                Tak proto se jí včera do ničeho nechtělo a jen rychle zahučela do postele, uvědomil si. Opatrně ji posunul na stranu, vzal si věci a odešel. Scarlet jen tiše vzlykala na pohovce. Nesnažila se ho zastavit a to znamená, že ona je v tom opravdu nevinně a na tom parchantovi mu nezáleží. To Stronga trochu utěšilo, ale stejně byl pořádně vytočený.  

                Patrick byl zrovna na palubě. Klábosil se svou partou a vypadalo to, že se docela chlubí. Kapitán zamířil rovnou k němu, aniž by čekal na reakce ostatních, tak po něm skočil. Začali se rvát. Patrick zprvu netušil, co se děje, ale po dvou ranách kopytem do obličeje mu vše došlo. Jeho ret mu krvácel a nos už taky nebyl co dřív. Zatnul zuby, přetočil se s ním několikrát po palubě a pak když byl navrchu se ho snažil udeřit. Kolem těch dvou rváčů se objevil kroužek diváků, kteří pokřikovali na své favority.

                Strong Hoof ho vykopnul tak, že spadl na záda. Okamžitě se na něj zase vrhnul. Přitlačil mu kopyta ke krku tak, že ho začal škrtit. Patrick mu plivl do očí, což ho na chvíli vyvedlo z míry. Ta chvilka stačila, aby se na zádech znovu ocitl kapitán a schytal ránu kopytem. Další ráně se vyhnul tím, že uhnul hlavou, takže se jeho soupeř praštil o dřevěnou palubu a drobně zaskučel. Strong pak mohl Patricka dostat. Vzal mu kopyto tak, aby ho znehybnil a zkusil trhnout. Původně mu chtěl vykloubit rameno, nebo alespoň zlomit ruku, ale nedokázal ani jedno. Patrick pouze zařval a začal prosit o pomoc nebo slitování.  

                Ke kapitánovi se protlačili dva hřebci z hlídky, kteří je dostali od sebe. Samozřejmě ho nijak neodzbrojili, prostě ho jen odtrhli a doufali, že se na ně ani na toho na zemi už nevrhne.

„Jestli se ještě jednou přiblížíš k Jessi, nejenže ti to kopyto urvu, ale taky si z tvých koulí udělám pingpongové míčky a půjdeš spát k rybám!“

„Na to nemáte právo, kapitáne!“ bránil svého favorita jeden hřebec z posádky.

„Vojenský zákoník jasně vymezuje trest za podněcování ke vzpouře, nerespektování vyšší hodnosti, ubližování civilním pasažérům a velezradu!“ odsekl Strong Hoof.

„Dobře si zapamatujte, pokud kdokoliv ohrozí civilní pasažéry, úspěch této expedice nebo se jen křivě podívá na mou družku, osobně se postarám o to, aby se stal potravou pro žraloky.“

                Nebo mu alespoň rozbiju pořádně hubu, dodal si už v duchu, kdy si uvědomil, že vyhrožoval o dost víc, než chtěl.