Kapitola 7

Kapitola 7 – Věda diskutuje

„Je tam dole profesorskej. Právě přepadl přes zábradlí. Někdo ho vyhodil,“ oznámil Garry. Pořád byl v zrcadle a profesor ho pozoroval. Nevěřil mu, ale poslední dobou s ním debatoval každou volnou chvíli. Něco mu ale říkalo, že mluví pravdu, protože měl dojem, že slyšel nějaké žbluňknutí. Vlastně, bylo docela nemístné, mluvit takhle o jeho druhém nebo třetím já.

„A co mám podle tebe dělat?“ zeptal se nervózní profesor. Zkoušel něco vymyslet, ale muselo se jednat rychle a bez přípravy. Venku na chodbě nikdo nebyl. Musel tedy na sebe nějak upozornit. Podíval se na zrcátko a bohužel neměl jinou možnost.

„Promiň, příteli,“ řekl a hodil ho okénkem na stěnu chodby. Zrcátko se samozřejmě okamžitě rozbilo. Přiběhl strážný, který byl naštvaný, že ho někdo budí z podřimování na hlídce.

„Profesore, co blbnete?“ vyhrkl okamžitě.

„Poník přes palubu, slyšel jsem někoho vypadnout ven.“

„Co prosím?“

„Někdo vypadl přes zábradlí. Rychle, musíte o tom informovat ostatní. Jde o vteřiny,“ naléhal.

                Strážnému se nechtělo budit celou loď kvůli pomateným halucinacím jednoho šíleného profesora, ale nakonec zavolal na můstek asistentovi. Ten sice profesorovu domněnku nepotvrdil, ale zavolal kapitánovi do kajuty. Ten přitakal, že na palubu před chvílí šel Lord Frolda, ale šel se jen projít a pak spát. Možná si to rozmyslel. Pro jistotu se ale kapitán zaběhl podívat do Lordovy kajuty.

„Lillian, kde je Frolda?“

„Šel se podívat na palubu. On tam není?“

                A kruci, zaklel Strong v duchu.

„Zůstaň tu,“ přikázal a rozeběhl se na můstek. Musel proběhnout dvojími schody. Jedny vedly na palubu a druhé pak na můstek. Hned zmáčkl tlačítko klaksonu a začal mluvit do palubního parního megafonu.

„Poplach, poník přes palubu! Všichni okamžitě nahoru.“

                Mezi prvními námořníky byl i Screw Hammerhead. Chvíli něco vyhlížel na hladině a pak se začal svlíkat.

„Spusťte člun!“ zakřičel. Ačkoliv to bylo velice nebezpečné, skočil do moře. Plaval až ke dnu a pak ho uviděl. Ležel na dně, nehýbal se a vypadalo to, že nedýchá. Okamžitě ho chytl a začal plavat nahoru. Bylo to obtížné. Připadal si, jako když šlapal zelí, ovázaný několika tunovými závažími. Přesto se nevzdal a plaval. Na hladině se jen taktak stihl nadechnout a pak zase padl pod hladinu. Zase udělal několik těžkých temp a opět se dostal na hladinu. Konečně ho vytáhli i s Lordem do člunu. Aniž by přemýšlel na vlastní odpočinek, zkoušel ho opět oživit a dostat vodu z plic ven. Pumpoval mu kopyty, dával umělé dýchání a s každou vteřinou, kdy začínalo být stále jasnější, že Lorda už neoživí, se naděje blížila k bodu mrazu.

***

                Nemohl jsem dýchat. Byl jsem zmítán několika neviditelnými silami, které mě tlačili do hrudníku a oči mi ukazovaly jen divné bílé světlo. Vyplivl, tedy spíš vyzvracel jsem vodu z celého svého těla a konečně jsem se mohl pořádně a hluboce nadechnout. Začal jsem kašlat a znovu dávit, ale tentokrát už se ze mě nic nedostalo. Ty neviditelné síly mě konečně přestali ničit a nechali mě být. Ležel jsem na zádech, prudce oddechoval a můj zrak se opět přizpůsoboval na okolí. Uviděl jsem několik postav. Jedna na mě klečela a snažila se mě probudit. Další dvě jen přihlíželi.

„D…hod…dchost!“ vydávil jsem ze sebe.

                Ta postava ze mě slezla. Ty dvě si oddechly. Něco zařvaly nahoru, ale já slyšel jen ozvěnu.

„Žije! Vytáhněte člun.“

                Celá podlaha pode mnou se začala hýbat, kývat a stoupat. Za pár minut jsme byli nahoře na palubě. Vyklepal jsem si vodu z uší a vypadal jako zmoklá kočka. Můj kabát, oblečení i celé tělo bylo prosáklé skrz na skrz a vše vážilo docela dost. Kolem mě se vytvořil dav zvědavců a mezi nimi jsem konečně uviděl i nějaké známé tváře. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem měl před tím rozostřené vidění, nebo protože jsem se konečně vzpamatoval.

„Musím, dovnitř,“ připadal jsem si velice necudně a chtěl jsem zmizet. Zamířil jsem do své kajuty do podpalubí. Když mě uviděla Lillian, vyjekla a okamžitě ke mně přiběhla.

„Co se ti stalo? Kde jsi proboha byl? Není ti nic?“

                Zastavil jsem ji.

„Musím se převlíknout do suchého. Pak ti řeknu vše.“

                Na dveře někdo zaklepal. Otevřela Lillian zatímco já jsem se v místnosti vedle (moje kajuta je dvoupokojová) převlékal. Přišla Scarlett Jessi a Strong Hoof.

„Není ti nic Froldo?“ zeptal se kapitán.

„Kromě toho, že mě někdo shodil do moře, já se málem utopil a nebít toho, že mě někdo vylovil, tak bych tam i chcípnul, jsem docela v pohodě, díky za optání.“

„Matko Celestie!“ vyjekla Lily.

„Ten někdo, kdo tě vylovil byl Screw Hammerhead, ale pravý zachránce je profesor Crystal Clear. To on upozornil stráže.“

                Scarlett Jessi přišla ke mně, aniž by se nějak styděla nahatého hřebce a vzala všechny mokré šaty, které jsem dal na stranu.

„Vezmu to do prádelny,“ řekla.

                Sice jsem byl naprosto rudý studem, ale nechal jsem to být. Rozloučil jsem se s ostatními, vzal jsem si čisté pyžamo a šel se umýt (kajuta má i malou koupelnu, nechal jsem si nainstalovat vanu pár týdnů před odletem). 

„Zamykejte se, obávám se, že na palubě není jenom nepřátelský agent, ale taky vrah. Je otázka, jestli to je jeden poník nebo ne,“ zavolal jsem ještě na ně.

„Jsi si jistý, že ti opravdu nic není?“ zeptali se ještě jednou.

„Kdyby se něco stalo, Lily za vámi přiběhne. Jste jen dvě místnosti vedle.“

„Fajn, ale zítra raději zajdi za lékařem.“

                Když jsem byl čistý, převlékl jsem se do připraveného pyžama a lehl jsem si do postele a klepal se zimou. Lily zatím vyprovodila ostatní a přesně podle mých slov zamkla kajutu. Pak se ke mně přidala.

„Ježkovy voči, ty jsi ale studený,“ konstatovala. Posunul jsem se na stranu, abych ji nestudil, ale ona mě pak přitáhla zpátky a ačkoliv jsem byl drobet větší, tak mě otočila k sobě a začala mě hřát. Ještě jsme se před spaním trochu mazlili a pak šli spát.

***

                Na osobní přímluvu Lorda byl profesor Crystal Clear propuštěn z vězení. Okamžitě a bez jakýchkoliv zastávek se vrátil do své kajuty – laboratoře a pověsil si zrcadlo z koupelny do pokoje. Výsledky a složení onoho nápoje, tedy lektvaru, jak to on sám nazýval, si zapsal už ve vazbě, ale během dalšího zkoumání zápisků přišel na několik slepých bodů a věcí, které bylo třeba vyladit.

                První na řadě byla správná dávka pro změnu, ale ne pro přílišnou agresivitu nebo pro změnu s trvalými následky. Byl si jistý, že pokud by se napil víc, zůstala by část změn, kůže, svalovina nebo i nádory na orgánech, i po vypršení účinků.

                Další důležitý bod bylo složení a zjednodušení výroby. Některé věci by šlo nahradit, nebo vyextrahovat z původních složek, aby se jednalo pouze o čistou tekutinu a ne o směs připomínající hustou bramborovou polévku. Také si byl jist, že pokud nakonec použije nový způsob filtrace, mohl by získat stejný roztok s minimálním odpadem. Navíc, část surovin by mohl použít dvakrát.

                A to je taky poslední a nejdůležitější bod. Suroviny. Dost z nich má ve své zásobě jenom pomálu. Něco by pravděpodobně šlo nahradit, ale bude muset postupovat opatrně. Na druhou stranu, opatrnost mu je poměrně cizí a pro vědu udělá cokoliv.

„Ach, tak vy už jste se vrátil,“ řekl mu jeden hřebec, co stál ve dveřích. Zelená srst, žlutá hříva a olivové oči.

„Chtěl jsem si půjčit kružítko, mohl byste mi posloužit?“ řekl, ale pak uviděl, že se k tomu Crystal Clear moc nemá a zkusil to jinak. „Omlouvám se, zapomněl jsem se představit. Jmenuji se Flash Idea. Jsem profesor fyziky a chemie.“

„Crystal Clear, vědec, nezávislý obor. V podstatě zkoumám vše od abecedy po zinek.“

                Oba dva si potřásli kopýtkem.

„K čemu potřebujete kružítko?“ zeptal se Clear.

„Analyzuji akustiku v jednom plechovém sluchátku, jsem si jist, že pokud by se použila jiná slitina, bylo by vše lépe slyšet. Bohužel pro své výkresy potřebuji kružítko, abych správně zanesl kulové vlnoplochy.“

„Dobře, ale nezapomeňte mi ho vrátit.“

                Ten hřebec se mu nelíbil. Prozatím ale nevěděl proč. Podíval se na Garryho a ten mu naznačil, že si myslí to samé.

„Promiňte prosím,…kolego,“ zavolal ještě na něj, než zmizel ve dveřích.

„Nevíte, jak se jmenuje ten fyzik, který tvrdil, že vše už bylo vynalezené?“

„Vím, koho myslíte, bohužel si ho nepamatuji. Nesleduji moc dění. Věnuji se pouze experimentům,“ odpověděl Flash Idea a odešel.

                Crystal Clear byl opět na pochybách. Lorda Farnheita znal každý. Tedy skoro každý. Ovšem, i dřív se setkal s vědci, kteří onoho Lorda neznali. Nicméně, to jemu ani Garrymu nebrání, pochybovat o jeho skutečném přínosu vědě.