Kapitola 3

Kapitola 3 - Námluvy

                Během noci se loď ponoří do trochu klidnější atmosféry a méně uspěchané než ve dne. Na zábradlí a v kajutách se zapálily petrolejky, které byly speciálně těsněné, aby nemohl kus petroleje vytéct ven a zapálit palubu. Na palubě už se pohybovalo jen několik opozdilců a navigátorka Helm Wane, která právě předala službu svému zástupci a šla spát. Byl akorát čas a přes noc by se nemělo stát nic zlého.

                V kajutě si začala rovnat věci, které nestihla ráno před směnou uklidit. Staré oblečení dala do speciálního koše na prádlo, srovnala si knížky na přečtené, rozečtené a čerstvé a také přibalila i špinavé bavlněné ponožky svého milence Screwa Hammerheada. Když k nim přičichla, okamžitě toho začala litovat a vynadala si, že i po tolika letech se stále nepoučí.

                S košem na zádech dorazila do prádelny, kdy bylo naprosto mrtvo. Rozsvítila jednu z mála elektrických žárovek na lodi (zlepšovák od mechanika, přebytečné teplo z prádelny se dostane zpět do strojovny, kde ho malý motorek přemění na elektřinu) a zapla mechanickou pračku. Naházela veškeré oblečení dovnitř (nic nebylo bílé, takže neriskovala obarvení) a opřela se. Spokojeně si těch několik minut pobrukovala, než pračka vykonala svou práci a nabídla jí poměrně čisté prádlo. Ještě ho Helm vyždímala a pověsila na šňůru a pak se vrátila do pokoje.

                Tam pobrala knížky, které má na vrácení, a rovnou odběhla do knihovny. Nebylo tu tak málo poníků, jak původně čekala. U překladače byl Harvey Dale a u poliček dva další poníci. Jedna klisna z posádky (jak Screw často lišácky poznamenává ostatním, je poslední nezadaná na palubě) a jeden její nápadník, který se jí snažil nalákat na své statné svalstvo. Helm se zastavila u Harveyho. Sice jí bylo divné, že si nechává něco překládat, ale rozhodla se do toho moc nešťourat. Když viděla, ty dva u poliček, konstatovala:

„Zase někdo toho chudáčka zkouší dostat do postele.“

                Harvey sice vypadal trochu roztěkaně, ale pak když si uvědomil, co Helm oznámila, tak přikývl.

„Jojo, je to dnes už čtvrtý hřebec. Musí to pro ni být hrozné. Nedají jí chvilku klidu.“

                Helm je chvíli pozorovala. Klisna nevypadala, že by jí ty „námluvy“, dá-li se to tak říci, dělaly radost.

„Jeden by řekl, že jediný způsob, jak se toho zbavit je buď všem dát přes frňák, nebo si někoho najít.“

                Harvey negativně zatřásl hlavou.

„Nezaslouží si to. Je voják, jako každý jiný a jenom protože je ta poslední volná dívčina na palubě, přece neznamená, že by musela hned někomu ublížit nebo naopak někoho narychlo svést.“

„…Isabel, já jsem ten …, kterého hledáš…, obšťastnil jsem hodně klis…budeš spokojená.“

                Kuchař už se na to nemohl dívat. Zastavil překladač. Vzal papíry do desek, které měl vedle připravené a přišel k nim.

„Poslyš, Johne, nech tu dívku být.“

                John Harveyho jenom odstrčil, ale ten se nenechal. Přišel znovu a zopakoval předchozí větu.

„Hele, vařečko, běž radši škrábat brambory.“

„Ne. Nech tu dívku být,“ trval Harvey na svém.

                John se na něj otočil a začal mu hrozit kopytem.
„Poslyš, nech mě a Isu na pokoji, jinak jednu schytáš.“

                Harvey se přesto postavil mezi ně a zopakoval svůj požadavek. John ho praštil do obličeje, ale Isabela Harveyho chytila, přiběhla k Johnovi a zadníma ho trefila do boku. John ačkoliv byl možná hrubián, tak nečekal, že ho dívka takto překvapí. Těžce ji podcenil. Než stačil cokoliv udělat, zastavila celý konflikt Helm. Poslala Johna do kajut a spolu s Isabel odvedla Harveyho do kuchyně, kde mu na oko dala studený obklad.

„Můžeš jít, já se o něj postarám,“ řekla Isabel.

„To věřím, děvče. Kdyžtak skoč za mnou, kdyby sis nevěděla rady.“

                Isabel se začala starat o Harveyho. Měnila mu obklady a začali si prostě povídat. Dokonce mu z knihovny přinesla i ty desky, které tam byl nucen nechat.

„Copak to je?“

                Harvey si to zdvořile převzal, ale o obsahu nic neřekl. Vše komentoval jen stroze.

„Promiň, ale je to moc osobní.“

                Klisna trochu zklamaně přitakala a změnila téma na jídlo. To bylo pro Harveyho jako dělané. Vyprávěl jí o různých receptech, jak se nejlépe griluje zelenina a proč každému chutnají jeho skvělé pečené papriky plněné kozím sýrem. Isabel poslouchala nadšeně a pozorně. Začalo se mezi nimi vyvíjet něco jiného než jen přátelské pouto. Harvey si celou dobu připadal trochu nesvůj a byl takový ten roztomilý ťulpas.

„Už jsi někdy měl nějakou milou?“ zeptala se ho najednou.

                Harvey se zastavil uprostřed hovoru o karamelovém jablku a skoro ztratil dech. Jeho tváře se naplnily krví, takže celý zrudl a začínal pomalu ztrácet niť. Nakonec se zmohl k negativnímu pomalému zakývání hlavou.

                Isabel se jen mile usmála a pak už o tom nemluvila. Opět ho poprosila o nějaké další téma. Bavili se o restauracích v Canterlotu. Před tím, než vstoupil do armády, v některých z nich Harvey pracoval. Nakonec si oba popřáli dobrou noc a šli spát. Harvey původně přemýšlel, jestli ji nepozve k sobě do kajuty, neboť vojáci mají společné ložnice, ale on jako kuchař má svojí vlastní kajutu, nicméně nakonec si to rozmyslel a plánoval, že ji jen doprovodí a vrátí se. Těsně u dveří však vyhrkl.

„Isabel, nechtěla bys přespat u mě.“

                Jakmile to vyslovil, dal si kopyta před pusu a ztrapněně koukal okolo. Isabel se vřele usmála, objala ho a řekla:

„Ráda bych, ale ještě se neznáme tak dlouho. Pokud počkáš pár dní, třeba se ti podaří, dostat mě do postele,“ řekla a lišácky na něj mrkla.

                Harveymu chvíli trvalo, než si uvědomil, co tím myslí, ale pak opět roztřeseně mluvil a pokoušel se obhájit.

„Já to ale tak…nem..nemyslel. Já nechci…“ koktal.

                Isabel se krotce zasmála a mile pronesla.

„Vždyť já vím, truhlíku.“

                Poté zmizela ve dveřích a nechala Harveyho stát na chodbě. Celý se třásl, srdce bušilo jak o závod a těžce dýchal. Když šel zpět do své kajuty vedle kuchyně, tak se spíš plazil, než klusal.

                Dokonce ani nečetl deník, který si nechal překládat. Těsně před spaním ho napadlo, že to ani nestihl celé. Na výsledek ale nepřišel, neboť kdykoliv se mu v hlavě objevila kloudná myšlenka, přehlušil ji obraz Isabel.

***

„Kde jen může být,“ skoro až odsekla. Lierén už potřetí převrátila své věci vzhůru nohama a hledala své nejcennější vlastnictví. Deník.

                Když byla v koncích, snažila se uklidnit a přemýšlet. Nesnášela, pokud jí někdo vzal něco velice citlivého a tohle bylo dokonce to nejcitlivější, co měla. Pak ji napadlo, že by mohl být v tom skladu, kde se před tím skrývala. Popadla své věci a proplížila se chodbami až do kuchyně. Sklad byl ale zamknutý a nedařilo se ho otevřít ani silou, ani šperhákem.

                Než stačila vymyslet něco lepšího, vyrušily ji několik hlasů. Dva ženské a jeden zmatený mužský. Přemýšlela, kde se může skrýt a nic kromě skříně s hrnci ji nenapadlo. Dokonce měla i takové štěstí, že některé hrnce byly pryč a dokázala se tam dobře vměstnat. Navíc byla poměrně hubená, kost a kůže, což bylo jen další plus.

                Trvalo skoro tři hodiny, než ti poníci odešli. Jedna žena zmizela hned, ale ti dva tu byli a povídali si o triviálních věcech, jako byla láska. Kdyby mohla, tak si odplivne, ale okolnosti bohužel hráli pro ticho a bezemoční chování. Jakmile i ti dva romantici odešli, vylezla ven ze skříně a opět se věnovala vchodu do skladu. Napadlo ji, dostat se tam oknem. Prolézt by dokázala. Otevřela tedy i kulaté okno v kuchyni a vylezla ven. Držela se za zlaté trubky a ozdoby.

                Parkourovým stylem se dostala až k oknu u skladu, které naštěstí bylo otevřené. Vměstnala se dovnitř a začala hledat ve svém bývalém úkrytu. Jenomže i po několika desítkách minut nenašla nic, než několik starých konzerv a odpadků. Museli všechno vybrat.

„Budu muset zmáčknout toho kuchtíka, jinak to nepůjde,“ řekla si pro sebe.

                Deník dostane za každou cenu.

***

                Profesor Crystal Clear se radoval. Konečně dokončil svůj dlouhý experiment, který naplno vyčerpal jeho mozkové a informační kapacity. Použil dokonce svůj poslední exemplář vzácné byliny, která se dá sehnat jen u některých překupníků a to často za hodně vysoké ceny.

„Pokud jsem správně odměřil dávku, tento nápoj by měl posílit moje reflexy, periférní vidění a svalovou hmotu na takovou úroveň, že bych se mohl stát tím nejsilnějším poníkem v celé Equestrii,  možná i dál,“ konstatoval pro sebe, „tak tedy na zdraví.“

                Vypil obsah zkumavky až do dna. Olízl si rty a čekal na výsledky. Nejprve začal těžce oddechovat, pak uslyšel, jak mu začalo prudce bušit srdce a nakonec padl na zem, jazyk olizoval koberec a slintal a bělmo v očích mu začalo pomalu červenat. Nezmohl se už vůbec na nic. Dokonce ani na zapsání výsledků.