Kapitola 12
Kapitola 12 – Kámen spadl ze srdce
Probudil jsem se v bílé sterilní místnosti, kterou jsem ale znal. Byla to jediná takto vyzdobená a uspořádaná místnost na lodi, na které, jak jsem poznal podle pohybu, stále jsem. Doktor u mě byl za několik vteřin.
„Jak je vám?“
„Těžce, ale mohu dýchat a mám hroznou žízeň.“
Se slovy: „Chvíli jsem se bál, že to nepřežijete,“ mi podal sklenici. Přidržel ji, abych se mohl pomalu napít, neboť jsem mluvil a dýchal jen povrchně. Celé tělo mě bolelo a podle prvotních průzkumů, jsem měl břicho obvázané a drobet krvavé.
„Jak …jsme dopadli?“
„Ležte klidně, odpočívejte a já za vámi pošlu kapitána. Řekl mi, že ho sem mám poslat až se probudíte.“
„Co je dnes za den?“
„Středa, ležíte tady už tři dny.“
Poslechl jsem doktora a zavrtal se do peřin. Kapitán opravdu přišel za pár minut, nebo to bylo víc? Nevím.
„Tak jsi konečně vzhůru, díky Celestii. Už jsem se bál, že nevstaneš.“
„Řekni mi, co všechno se stalo?“
Seznámil mě s trikem zvaným Mlha, také mi oznámil, že loď už od konce bitvy letí naplno i za cenu určitého zvýšeného rizika poruchovosti motorů a také mi řekl, kdo zemřel nebo se vyznamenal.
Těšilo mě, že Lillian je v pořádku a i to, že byl chycen náš sabotér, Patrick. Znepokojovalo mě akorát to, proč Strong tolik trval na jeho popravě.
„Co se stalo Strongu?“
***
Celou lodí se vzedmula vlna radosti a snížené nervozity. Dokázali jsme to. Vyhráli jsme. Přežili jsme, ozývaly se různé výkřiky. Kapitán, poté, co oznámil několika důstojníkům chycení sabotéra, šel zkontrolovat podpalubí. Nejprve šel za Lillian, Harveym a doktorem. Také se podíval na Froldu, který byl v bezvědomí, a před pár minutami ho sešili a pokoušeli se ho spravit magií. Podle doktora není jisté, jestli přežije, ale lze jen čekat.
„Až se probudí, řekněte mi.“
Kapitán se šel ještě podívat do své kajuty. Otevřel dveře, zjistil, že žádná střela neprolétla okny, a zkoušel najít Jessi. Když ji uviděl, jak leží v posteli a peřinou prosakovala krev, skoro hrůzou zešedivěl. Přiběhl k ní a snažil se zjistit, co se děje. Jessi jen ležela a plakala.
Chtěl odhrnout peřinu, ale ona mu to nedovolila.
„Prosím, ne…“
„Co se ti stalo zlatíčko? Postřelili tě?“
„Ne…“
„Kdo ti to udělal? Co se stalo?“ mluvil rozladěně a se slzami v očích.
„Já…drahý…já.“
Konečně nadzvedl peřinu. Jessi nebyla zraněná, alespoň ne kulkou nebo nožem. Tohle bylo daleko horší. Kapitánova krev dosáhla bodu varu.
„Co se stalo?“
„Patrick on…zneužil…když jste…byli nahoře…on…mě praštil a…drahý to je hrozné…naše…dítě…pryč.“
Dítě? byla první myšlenka, která prolétla hlavou. On ji praštil do břicha, proto byla všude krev. Potratila. Strong Hoof se svezl na postel vedle Jessi. Objal ji a snažil se ji utěšit různými těšícími zvuky.
„Klid, má drahá. Já už se o vše postarám.“
***
„Ubližoval Jessi. Několikrát. Myslím, že obvinění je víc než vážné.“
„Přesto, měli bychom udělat řádný soud.“
„Jsme ve válce, Froldo. Ve válce nejsou soudy.“
„Mohl by mít informace o tom, kdo ho poslal.“
„Vždyť je to jasné, byl to Gasper,“ protestoval.
„Není. Jakékoliv informace nám mohou být ku prospěchu. Trvám na výslechu.“
Strong chvíli přemýšlel.
„Dobře, ale budu tam jen já a Screw Hammerhead. My z něj ty informace dostaneme.“
„Fajn, ale ať potom vypadá aspoň trochu normálně, až ho budete střílet.“
„Proč? Ryby nebudou mít módní přehlídku.“
„Kvůli děvčatům. Chci, aby to viděli všichni bez rozdílu.“
„Právě kvůli děvčatům, Froldo. Právě kvůli nim,“ řekl pomstychtivě. Tehdy jsem ještě netušil, co tím myslel.
***
„Tak copak? Jdeš se mi pomstít za tu couru z bordelu?“
Strong na něj chtěl vyrazit, ale Screw ho zastavil. Původně měl být kapitán dobrý polda a Screw zlý polda, ale nakonec se to obrátilo hned první větou.
„Hele, kamaráde. Stačí, když nám řekneš vše. Kdo tě najal, co jsi měl všechno udělat a tak. My tě vysadíme na nějakém ostrově a můžeš pak v klidu někde dožít.“
„Jsou horší věci, než je strach z bolesti. Poslužte si, jak chcete, ale neřeknu ani slovo.“
„Špatná odpověď,“ řekl rozběsněný Strong. Přišel k němu. Patrick seděl svázaný na židli, takže měl volné pole působnosti. Pár ran a Patrickovi začala téct krev z nosu.
„No tak. Povídej. Ukážeme ti, že bolest je opravdu strašná. Ušetři se toho.“
„Nikdy.“
Další rány, vylámaný zub, oteklé oko.
„Povídej,“ snažil se Screw mluvit mile.
„Nhe,“ mumlal vězeň.
Strong se opravdu snažil. Dělali na něm opravdu nechutné věci, ale nepomohlo to. Neřekl nic. Asi ho opravdu tížilo něco strašného.
***
„Za vlastizradu, zločiny vůči poníkovosti (pozn. autora – lidskosti), a za několikanásobný pokus o vraždu, je vězeň Patrick Karlyle odsouzen k trestu smrti zastřelením. Popravu provede jeho velící důstojník, kapitán Strong Hoof. Odsouzenému byla sebrána veškerá práva na definitivu nebo odškodnění jeho rodině za uzavřenou vojenskou životní pojistku.“
Všichni se shromáždili na palubě. Dokonce i zranění a ženy, pokud to situace dovolovala. Nikde jsem neviděl Scarlet Jessi. Nelíbilo se mi to.
Kapitán vzal vykládanou pušku, která sloužila jen ke slavnostním nebo obřadním účelům. Měl ji nabitou. Zamířil a chvíli si vychutnával ten pohled mít toho grázla na mušce. Patrick stál na lávce, která byla vysunuta ven mimo palubu. Jakmile ho trefí kulka, spadne do moře a utopí se, nebo ho sežerou žraloci. Pokud bude mít štěstí, kulka ho zabije ještě za letu.
Ozval se výstřel.
Patrick zaskučel. Kulka mu pošramotila břicho. Neměl takové štěstí. Když padal dolů, ještě stihl zařvat a pak už bylo slyšet jen hlasité žbluňknutí na hladině.
Ten parchant je konečně pryč.
***
Loď mohla snížit rychlost. Už nebylo třeba tolik pospíchat a to riziko za to nestálo. Helm počítala kurz a zjistila, že výprava má skoro tři dny k dobru oproti původnímu plánu. Je pravda, že se některé údaje mohou mýlit, ale toto bylo opravdu velice slušné. Kapitán ale rozhodl, že není třeba dávat den volna, protože bychom mohli usnout na vavřínech a ve skutečnosti by to mohlo být naopak k našemu neprospěchu.
Po týdnu jsem byl propuštěn do domácího léčení. V podstatě to znamenalo, že jsem mohl být ve své kajutě a nemusel se dělit o místnost s ostatními. Ne, že bych byl takový citlivka, ale mám rád svůj klid a svůj prostor. Chci si ho užít co nejvíc, protože v džungli už pro takovéhle prkotiny čas ani možnost nebude.
Lillian se o mě starala velice pečlivě. Donášela mi jídlo (Harvey umí s chaluhami divy), zajišťovala styk s ostatními a také mi konečně zjistila, co Stronga tolik trápilo. Rozhodl jsem se na to neptat přímo kapitána, protože tohle byla opravdu tak vážná a intimní věc, že o tom se prostě nemluví.
S kapitánem pár dalších týdnů nebyla moc řeč.
***
„Země na obzoru! Kapitáne. Vidím zemi!“ ozvalo se ze sluchátka.
„Co je to? Další atol?“
„Ne! Kontinent. Cervidas pane!“
„Jsme tam. Děkuji poručíku. Hledejte vhodné místo na přistání.“
Kapitánovy starosti byly pryč. Moc se neveselil a hodně se staral o Jessi, která byla na tom opravdu bledě, ale díky jeho péči se stav pomalu zlepšoval. Uvažoval, že ji odveze do Canterlotu. Vyběhl na palubu a zakřičel:
„Cervidas na obzoru! Jsme u cíle!“
Ozvala se vlna jásotu a všichni se začali těšit na večer. Bude oslava.