Kapitola 5
Kapitola 5
Rainbow Dash: Válka je…no, kdybych to jen ksakru věděla
Počasí bylo divné. S každým přibývajícím dnem byly mraky větší, těžší a šedivější. Před pár měsíci byly mraky krásně bílé, lehounké a nadýchané, tu a tam obohacené o jasnou modrou. Nyní to vypadalo, že ani žádné nebe neexistuje a svět začíná být zahalen do velké těžké husté šedivé deprese. Pak existovaly dny, kdy nebyl žádný mrak v dohledu, ale stejně na tom nebylo nic krásného. Obloha nebyla tak modrá a slunce…slunce vypadalo ze všech věcí nejpodivněji. Bývalo tak světlé, teď je matné, bývalo hřejivé, teď je studené. Ten způsob, jakým si proráželo cestu skrz ty velké mraky, byl děsivý. Ovšem, noci byly také jiné než dřív. Mraků bylo pomálu a měsíc byl o trochu blíž, ale stále to nebylo tak depresivní jako den.
Dnešek byl jeden z těch oblačných dní a jedna mladá pegaska se ho právě snažila změnit na aspoň polojasný. Její rychlost byla ohromná a její křídla sebou rychle mávala. Vždy namířila rovnou do té velké hordy, zaměřila se jen na určité místo, zamávala křídly, čímž zavadila o pár stonků vysoké trávy, vyskočila, vyletěla až přímo k nim, dala ruce v bok a prorazila hranici tvořenou špinavou párou. Pomalu se dostávala hlouběji a hlouběji, ale stálo jí to stále víc a víc sil, dokud ji mraky, které najednou rychle ztěžkly a ztvrdly, neposlaly zpět dolů, tak jako mnohokrát před tím. Bylo to doslova jako mlátit hlavou o stěnu.
Pegaska pronesla peprnou nadávku a chtěla to zkusit znovu.
„Rainbow Dash!“
Její uši zachytily její jméno a otočila se po zdroji toho volání. Snesla se níž, dokud neuviděla malou postavu mávající rukama a volající její jméno. Přiletěla rychle, ale přistála ladně, na útes, kde stáli tři další pegasové. Jedna byla pegaska s docela tvrdým výrazem na obličeji. Další dva byli pegasové, kteří vypadali úplně stejně. Byli to trojčata a bylo jim něco kolem třiceti.
„Už jsem ti to říkala několikrát, Rainbow,“ začala ta žena. „Ty mraky rozházet nejdou. Je to jako v Everfríském lese.“
„Jo, ale tohle není Everfríský les, Nightshade. Ty mraky tady vlastně ani nemaj být.“
Nightshade se usmála.
„To je jedno, příroda si dělá, co si zamane.“
„Ale tohle vůbec není normální. Takhle to příroda nedělá.“
Žena se zasmála, dala Rainbow ruku kolem ramen a řekla: „No tak, nechci strávit celý den diskutováním s mou nadřízenou, Luna tě shání. Má pro tebe nejspíš nějakou specialitu.“
Rainbow protočila oči.
„Kdybych byla váš nadřízený a velela bych Shadowboltům, tak bych měla aspoň lepší vztahy s Lunou. Vám řekne všechno, mně ne.“
I běžně stoicky klidní bratři se nad touhle poznámkou drobně usmáli.
„Známe ji déle než ty, ale to tvoje schopnosti tě staví do role našeho velitele,“ prohlásila Nightshade a poplácala Rainbow po tváři. „Buď radši pyšná na to, že i přes to, že ti je pouhých devatenáct, velíš celé armádě. Moc nemudruj a bude vše v pohodě.“
***
Na první pohled Cloudsdale nevypadalo zastižené válkou. Letící město bylo stále pořád velmi pohledné. Čisté mramorové pilíře stály stále stejně pevně, oblačné ulice a domy byly stále stejně stabilní, tak jako vždy. Nejmladší stavby byly velmi pevně ukotvené do mraků, ale zespoda byly nadnášené vrtulí, připojenou k několika generátorům. Pegasové i pegasky stále kráčeli nebo létali po ulicích, smáli se, bavili se, diskutovali. V pracovních četách stále pracovali jen jeden nebo dva dělníci, zatímco dalších sedm je pozorovalo. Jediný zvuk průmyslu byl ve stále funkční továrně na počasí. Bylo to, jako kdyby se nic nezměnilo.
Rainbow Dash ale rozdíl viděla. Byl malý, slabě poznatelný, ale byl tu. Všichni měli na sobě stín…rebelie. Obchody neprodávaly takové množství zboží, co dřív. Tu a tam Rainbow slyšela pár docela neslušných slov, ale nebylo to jako v jiných městech, kde byla. Tady se říkaly pořádně nahlas. Něco se určitě dělo.
Rainbow Dash zamířila k radnici. Předtím se svlékla ze své letecké kombinézy a vzala si na sebe svou více formální uniformu, tak jako to dělávala Nightshade. Normálně by ji nechala, ať se o podobné diplomatické jednání postará ona Shadowboltka, tak jako vždy, ale u tohohle jednání Nightshade trvala, aby to vyřešila Rainbow.
Jakmile Rainbow vstoupila, přilétla k radnici, jiná postava, která stála před ní, se na ni otočila a sledovala ji. Z dálky vypadala jako normální pegaska, ale čím blíž Rainbow byla, tím víc jí bylo jasné, že to pegaska není. Byl to avian, pravděpodobně žena. Aviané byli velice podobní pegasům, ale měli větší křídla, jejich oči viděly perfektně ve tmě a také byli trochu schopnější kouzelníci. Na druhou stranu, aviané nemohli kontrolovat počasí jako pegasové a také hůře manévrovali. Nebylo časté, vidět v Equestrii nějakého toho aviana, ale také to nebyla nějaká velká vzácnost.
Rainbow Dash přišla k avianovi, který stál zády a byl skoro o hlavu větší než ona, a řekla:
„Hej, jsem Nebeský maršál Nové Lunární republiky a jmenuji se…“
„Rainbow Dash,“ řekl avian a otočil se. Rainbow trvalo jen několik okamžiků, než si uvědomila, o koho jde.
„Gildo? Co tu jen krucinál děláš?“
Gilda otevřela pusu a chtěla mluvit, ale Rainbow ji nepustila ke slovu.
„A co to máš s vlasy? Nechala sis je narůst, teď vypadáš jak nějaká holka.“
Koutky Gildiiných úst se pohly.
„To protože jsem holka, ty ptačí mozku.“
„Opovaž se mi nadávat, znám tisíce způsobů jak to obrátit proti tobě.“
„To neuděláš, já na rozdíl od tebe nemám mozek z peříček.“
Několik dlouhých momentů na sebe zíraly s ohromnou záští v očích. První to ticho prolomila Rainbow.
„Fajn, nemám čas, abych se tu s tebou párala,“ odsekla. „Kde je starosta?“
„Starosta je mrtvý?“
V hrdle Rainbow Dash hrklo. Chvíli šokovaně stála.
„Jak to myslíš, mrtvý?“
„Prostě už nedýchá.“
„Ach jo. Myslela jsem, jak umřel?“
Gilda pokrčila ruce.
„Snažil se vyjednat mír nebo nějakou smlouvu se Solárním Impériem, za zády lidu. Někdo to zjistil, rozšířil a dav se proti němu vzbouřil, vytáhl ho z postele a umlátil ho na ulici.“
Rainbow opět pocítila ten samý pocit, jako když se kdysi prvně vrátila sem do Cloudsdalu.
„Dobře, takže kdo je tu dál?“
„Všichni další jsou buď mrtvý, uprchli nebo je umlátili ze stejného důvodu.“
Rainbow vyhodila ruce a řekla:
„Fajn, takže kdo tu tomu sakra velí? Musím s ním mluvit.“
Gilda na ni pořád koukala.
„Počkat,“ řekla Rainbow. „Ne ne ne ne, chceš říct, že tomu tady velíš ty?“
„Dočasně.“
„Moment, nemůžeš vést celé město. Je ti sotva dvacet.“
„Fajn, takže ty jsi o rok mladší a šéfuješ celé armádě, ale já nemohu šéfovat jednomu městu?“
Obě dvě se dostaly do bodu, kdy se skoro dotýkaly čely.
„Jo, můžu,“ řekla Rainbow. „Mimochodem, neznám nikoho méně zodpovědného než jsi ty.“
„Neznáš mě dost dobře. Dost věcí se změnilo.“
„Vidím, že tvůj přístup se rozhodně nezměnil.“
Udělaly krok zpět a chvíli hluboce dýchaly.
„Fajn, kdo že tě to vlastně dosadil?“
„Král Ganeš.“
Rainbow udělala ještě jeden krok dozadu a snažila se vstřebat všechny informace.
„Král Symbie (jméno říše Gryfonů – Avianů, které vymyslela autorka) tě dosadil do křesla Cloudsdalu? Děláš si srandu?“
„Nevidím jediný důvod proč,…“
„On je král Symbie, nemá v Equestrii vládu nad jediným městem!“
„Jak právě vidíš, tak má. Cloudsdale přetrhalo všechny svazky s ostatními Equestrijskými městy. Podívej se na trh, všechno zboží pochází právě ze Symbie, a to znamená co? Jste na naší zemi naprosto závislí.“
„Proč by to starosta dělal?“
Gilda protočila oči.
„Třeba, protože se nechtěl zaplést do týhle pitomý války, kterou jste začali. Nechtěli podporovat ani jednu stranu, tak s nimi přestali komunikovat.“
„Ale pořád nechápu, proč dosadil zrovna tebe.“
„Jsem ambasador Jeho Veličenstva. Takže mám pro Cloudsdale nejlepší vztah.“
„Tvůj král musí být slepý nebo blbý, že si za svého ambasadora vybral zrovna tebe.“
„Hele!“ Gilda zabořila ukazovák do hrudi Rainbow. „Jen protože se projevila má špatná stránka blízko tvých stupidních kamarádek, ještě neznamená, že se neumím chovat mezi svými.“
„Jasně, fajn. Díky Gé, najednou mám z té tvé snahy mnohem lepší pocit.“
„Když už mluvíme o tvých pitomých kamarádkách, co se to vlastně stalo s tou Pinkie? Posledně na tobě byla nalepená jak lepidlo.“
„Jo, P.A.R.T.Y., to je to, co se stalo,“ řekla a upřela své oči.
„Party? Jaká party?“ zeptala se Gilda nechápavě.
Rainbow Dash se zachichotala.
„Sto pro, to časem zjistíš.“
Nastalo trapné ticho, Rainbow položila obličej do svých dlaní a začala si mnout čelo. Tohle všechno bylo šílené. Gilda je ambasador, Cloudsdale zpřetrhalo všechny svazky s Equestrií. Tohle vůbec nebylo cool.
„Dobře,“ řekla nakonec. „Řekněme, že chápu celou tuhle ambasádor a starosta záležitost. Jenomže Gé, poslouchej mě. Ať chtěj nebo ne, Cloudsdale je pro Equestrii velmi důležitý. Pořád spravuje továrnu na počasí, i když se poslední dobou chovalo docela samostatně, je to velká síla a zodpovědnost. My, Nová Lunární republika, bychom s vámi rádi uzavřeli..“
„Ne, Dash. Už jsem řekla, že tihle lidé si nechtějí vybírat strany a potom, co se stalo předchozímu starostovi, jim to rozhodně nehodlám přikazovat.“
„Je úplně jedno, jestli se chtějí k někomu přidat nebo ne. Copak to nechápeš? Impériu je jedno, co chcete, co chtějí lidé! Pro Impérium jsme všichni jen bezbranné ovce a oni jsou ovčáky. Pokud Impérium něco chce, dostane to za každou cenu, a v tuhle chvíli chce právě tohle město.“
Gilda uhnula pohledem doleva.
„Poslouchej, co ti říkám! Moc dobře víš, že Impérium vás plácne jako mouchu plácačkou a udělá si z vás svého poslušného mazlíčka. Kdo vás asi ochrání? Vážně chce váš král porušit tisíciletou dohodu s Equestrií kvůli jednomu městu?“
Avianka se kousla do rtu.
„Jedna z podmínek pro obchod s Cloudsdalem byla, že pokud se přidá do války, Symbia od něj dá ruce pryč.“
„Jinými slovy, pokud na vás Impérium zaútočí, tak jste nahraní.“
Gilda sklopila pohled.
„Dash, víš, že já nemohu. Lidé…“
Ozval se hlasitý výbuch. Všichni se zastavili. Rainbow Dash okamžitě vytáhla z pouzdra H&K P9S a spolu s Gildou se rozeběhli ven. Nebylo to ale uvnitř města. Obě dvě stáli na kraji a zírali do oblačných zdí. Během války začalo Cloudsdale používat oblačné zdi jako maskování před případnými vetřelci.
Ozval se další výbuch, tentokrát následovaný mohutnou explozí. Za mračnou stěnou byly vidět siluety postav, ale nešlo je blíž rozeznat. Občas se objevil modrý nebo žlutý záblesk, pravděpodobně od nějakého kouzla nebo výstřelu. Rainbow uvažovala, že se k nim přidá. Byly to určitě dvě skupiny, které se bily na život a na smrt, takže je možné, že to byly dvě patroly Nové Lunární republiky a Solárního Impéria.
Rainbow roztáhla křídla, ale Gilda ji chytila za ruku.
„Mohlo by jich tam čekat víc. Co když to je jen šarvátka na odvedení pozornosti? Jakmile by ses tam objevila, zaútočili by.“
Objevil se poslední větší záblesk a jedna ze siluet spadla dolů svíjející se v plamenech. Pak vše ztichlo.
Celým městem se ozvala vina šeptání a všichni natahovali krky, aby viděli co nejvíc. Konečně jedna pegaska proletěla mračnou stěnou, chvíli pozorovala město a pak zamířila rovnou k Rainbow. Ta nejprve připravila svou zbraň k palbě, ale když poznala, o koho jde, opět ji zajistila, vrátila do pouzdra a odhodila stres nahromaděný z neznámosti.
„Rainbow!“ zakřičela na ni Nightshade.
Rainbow se usmála.
„Kdo to je?“ zeptala se Gilda.
„To je můj podplukovník.“
Obě pegasky běželi naproti, za moment se objevily i Nightshadini bratři Stratus a Baron, kteří následovali svoji sestru.
„Nightshade, co se to sakra stalo? Co to bylo?“ zeptala se.
Shadowboltka jen líně zamávala rukou.
„Jen Imperiální průzkumný tým. Dostali jsme echo, že míří sem. Naštěstí jsme dostali posily, takže jsme se jich mohli snadno zbavit,“ všimla si Gildy, tak jen zamávala a zeptala se, „Jak probíhá jednání?“
Nightshade ji poplácala na rameni.
„Neboj, já se o to postarám.“
Rainbow Dash sledovala, jak její podplukovník přišla k její bývalé nejlepší kamarádce. Zdvořile se představily a Gilda pak nahodila svůj přísný pokerový obličej. Rainbow nikdy neviděla svou kamarádku takhle podnikatelsky. Bylo to zvláštní, jak dospívali a nacházeli si svoje místo v tomhle světě.
Nightshade měla pravdu. Ona byla Nebeský maršál, velela veškerým vojenským silám, ale nebyla diplomat.